Nepřirození

4. Kapitola - Proměna

Od té chvíle, co se Andrewovi rozsvítily oči modrými plameny, se vše dělo strašně rychle.

Zatmělo se jí před očima, ale nezavřela je. Věděla, že kdyby to udělala, něco by přerušila.

Všechno utichlo, slyšela jen svůj vlastní dech.

Tma teď byla skoro všude, zmizel Jon, Ben, Fabian a vlastně všechno, kromě Andrewa. Bylo to zvláštní. Jako by na něj ze všech stran svítily reflektory, ale světlo se odráželo jen od něj. Nevydával žádnou záři a tma byla všude. Přesto ho viděla.

Což nemohla říct o sobě. Když se chtěla podívat na své ruce, prostě tam nebyly. Vyděšeně pohlédla na Andrewa.

„Proč se nevidím?" zeptala se ho. Tomu, i když se chvíli díval na své boty a tím přerušil oční kontakt, se barva očí nezměnila, zůstala modrá.

„Teď to není důležité. Já se taky nevidím," odpověděl, když odtrhl zrak od špiček svých bot.

„A kde jsme?" ptala se dál. Připadalo jí, jako kdyby celý svět zanikl.

„Jsme ve tvé hlavě," řekl prostě.

„Aha, tím chceš říct, že je má hlava takhle prázdná?"

Pobaveně se usmál. „Ne, tvá hlava je všechno, jen ne prázdná." Nell přemýšlela, jestli to měla být pochvala.

„A protože jsme v tvé hlavě, vidíš mě tak, jak si mě pamatuješ a já tě vidím tak, jak si na sebe pamatuješ ty," mluvil dál a úsměv se mu ještě rozšířil, když viděl, jak Nell dochází podstata jeho slov.

„A já vidím patnáctiletou holku v jeanech a černé koženkové bundě," doplnil a hned pokračoval, „Jen jsem chtěl, abys věděla, že nikomu z party nebudu lhát. Řeknu jim to zítra a domluvíme se, co s tebou."

Nell polkla. „Co se mnou?" zopakovala nejistě, protože Andrew s jeho poslední větou odložil svůj úsměv stranou a znovu se na ni díval s plnou vážností.

„Jo. Jestli někdo zjistí, že nejsi kluk, budeme mít problém i my," řekl a myslel tím: Zítra se možná shodneme na tom, že tě nahlásíme, aby tě vyloučili ze Silveru.

„Andrewe," oslovila ho tiše Nell,„nemůžeš třeba... já nevím, ale já nemůžu s tohoto tábora pryč."

„Proč?" zeptal se. Na tohle Nell nechtěla odpovídat. Styděla se za to, jak je slabá a styděla se za to, že se Kylem nechává mlátit. Tak jen zahanbeně mlčela.

„Takže, jak jsem řekl," povzdechl si Andrew, „zítra v deset na stejném místě."

Nell chtěla změnit téma. „Co bude v mé proměně?" zeptala se na otázku a bála se odpovědi.

„Můžu ti říct jen to, že to budeš mít nejtěžší," řekl soucitně a doslova zmizel.

***

Teď v té temnotě nebyl jediný bod, o který by si Nell mohla opřít zrak. Začala těkat očima sem a tam a vyděsilo ji, že už mezi tím nepozná rozdíl. Najednou si připadala strašně opuštěná a přála si, aby se Andrew zase objevil

Lekla se, když jí obličej osvítilo stříbrné světlo. Jeho zdroj bylo okno. Když k němu Nell přišla a vyhlédla z něj, naskytl se jí pohled na známé špinavé střechy domů ve Viceroy.

Byla v domě Rebeccy, konkrétně ve svém pokoji. Když si to uvědomila, přešla pokoj a pohmatu hledala vypínač. Stiskla ho, ale nerozsvítilo se. Vyzkoušela i lampičku, ale když viděla, že její digitální hodiny mají černý displej, usoudila, že vypadl proud. Jediný zdroj světla byl tedy měsíc.