Nepřirození

6. Kapitola - Ozvěna

Ozvalo se zaklepání a dveře se příchozímu otevřely. „Co chceš?" řekl nepříjemným tónem muž, který otevřel. Černé vlasy měl rozcuchané, neupravené a mastné. V jedné ruce držel cigaretu, napůl vykouřenou.

Potáhl z ní a kouř foukl přímo do obličeje klepajícího chlapce. Ten málem zakašlal, ale ze slušnosti to zadržel.

„Vy jste pan Roberts?" zeptal se raději muže.

„Možná. A co jsi zač ty?" řekl a prohlídl si ho. Chlapce to trochu znervóznělo, protože Roberts měl přes levé oko nepěknou podlouhlou jizvu. Díkybohu nezacházela až do bulvy.

„Matthew. Matthew Sawyer," představil se, načež se Roberts zatvářil dost překvapeně.

„Ten novej? To už je úterý?" řekl zaraženě a pak si ho kriticky prohlédl. „Do hajzlu, na Hrobaře máš moc blond vlasy."

„To je světle hnědá!" ohradil se, načež si vysloužil silnou facku. „Nezvyšuj na mě hlas, mladej," zavrčel na něj Roberts,"A uvědom si sakra, kdo je tu šéf. Teď zalez dovnitř, a jestli se to bude opakovat, příště to bude pěstí, jasný?!"

Pak Matthewovi ustoupil, aby mohl projít. Ten si mnul rudou tvář a chvíli se na Robertse díval dost naštvaně. Potom ale sklopil pohled a prošel. „Jasný," hlesl.

Vešel do bytu, který páchl cigaretami, alkoholem a špinavým oblečením. Stejně jako Roberts, který Matta posadil na starou, neméně odpuzují pohovku.

„Jsem rád, že jsme si to ujasnili," řekl muž, když přitáhl stolek. Pak ze skříňky vyndal dvě malé skleničky a na ten stolek je položil. „Vodku?" nabídl.

„Ne, díky," odmítl Matt s pohledem na špinavé skleničky. Roberts na to jen pokrčil rameny a jednu skleničku schoval. Po krátkém rozmýšlení ale schoval i druhou a lokl si vodky přímo z lahve. Tu si vzal s sebou do křesla.

„Pane Robertsi-," chtěl začít Matt.

„Sakra. Tohle je fakt divný. Říkej mi Jacku," přerušil ho a znovu se napil.

„Dobře, ehm... Jacku, mám vyplňovat nějaký formuláře nebo nějak tak?" zeptal se. Jack kývl a znovu odběhl, aby přinesl nějaké papíry.

„Dones mi to nejpozději v pátek. Zatím tě tu seznámím s okolím a tak. Však to znáš," znovu si ho prohlédnul. "Sakra. Proč zrovna mně dají takovýho blonďáka? Nechceš si obarvit vlasy na černo, nebo na rudo?"

„Ne," řekl prostě Matthew, protože nechtěl dostat za drzejší protestování pěstí. Sebral papíry, zalistoval a nechal si je v ruce. To vyplní později.

„Takže, kde začnem?" zeptal se Jack a znovu si lokl. „V nemocnici bych tě mohl seznámit s ostatníma Hrobařema, i když v tuhle hodinu tam bývá většinou jen Marry," zazubil se, "A ta je k nováčkům asi stejně milá jako k ostatním."

Zamyslel se. „Anebo půjdem za Johnem. Jo, to bude nejlepší." Zvedl se a hned po něm i Matt. Jack ho zavedl ještě do jiné místnosti se střešním oknem a otevřel ho dokořán. Pak vytáhl mobil a vytočil nějaké číslo.

„Johne, mám tu toho novýho. Jo, ten z Kalifornie. Jdem k tobě. Fajn." Pak to položil, počkal ještě několik sekund a chytl Matthewa za rameno.

Prudce se zvedl silný vítr a najednou oba zmizeli. Ve stejnou chvíli vítr ustal a byt zůstal prázdný a tichý.

*****

Nell se soustředila na zrak. Ten byl ve dne stejný, jako před proměnou. Ale zkoušela to. Zkoušela všechno.

Koukala na skříň, ale přitom do její mysli narážely ještě vjemy od sluchu a od čichu. Bylo to k zbláznění.