Mortem mě vedla po polní cestě, na jejímž konci byl les. Nikdy v životě jsem tam s ní nebyla a bojím se, že s ní to bude horší než kdybych byla sama.
Ne že bych se Mortem bála, ale nepůsobila na mě jako někdo, kdo by mě dokázal ochránit. To možná proto, že by mě musela ochraňovat sama před sebou. Jednoduše z ní sálalo něco tajemného a nadpřirozeného.
Už jsme byly skoro v lese, jenže se Mortem pár metrů před prvními stromy zastavila.
"Mortem, proč tady vlastně jdeme?" zeptala jsem se opatrně.
Jen se na mě otočila a zase se rozešla směrem k lesu.
Celou cestu neřekla ani slovo. To by bylo v pořádku, kdyby mi odpověděla aspoň na mou otázku. Ale ona mlčela i když by měla mluvit. Byla už prostě taková.
Následovala jsem ji. Chvíli jsme se proplétaly mezi stromy až jsme došly k malé mýtině. Tam si Mortem sedla na kmen spadlého stromu a podívala se na mě pohledem, který říkal:"No tak, sedni si taky. Nemusíš se ničeho bát."
Posadila jsem se.
Mortem stále mlčela a pozorovala mýtinu ozařovanou měsíčním světlem. Zadívala jsem se na ni taky. Vypadala kouzelně, jako z nějaké pohádky. Když v tom...
ČTEŠ
Víla Smrti
Mystery / ThrillerKdyž se řekne Mortem, někdo, kdo se učil latinu, si vzpomene na smrt, Inveniet se ale vybaví její noční můra - Víla Smrti... Navždy bude proklínat ten den, kdy ji Mortem ukázala tu mýtinu...
