Víla Smrti

Změna

...jsem ucítila něčí ruku na mém zápěstí. Lekla jsem se ale pak jsem zjistila, že patřila Mortem.
"Vypadá to tady krásně, že jo?" zeptala se Mortem.
"J-jo, nádhera." řekla jsem.
Mortem se na mě podívala a měla úplně rozzářené oči. A ještě něco, taky už nebyly modré, ale zelené.
"Mortem, co se to stalo s očima?" zeptala jsem se opatrně.
"Nic, co by se s nimi stalo. Vždycky byly zelené."
Jak mohla vědět na co se chci zeptat?
"Mortem, jak víš na co jsem se chtěla zeptat?"
"Ehm...jen tak mě to napadlo..." řekla a otočila se směrem k mýtině.

Zadívala jsem se na ni taky a po chvilce jsem se zvedla.
"Inveniet, kam jdeš?" zaslechla jsem téměř okamžitě.
"Jen se tady chci porozhlédnout." řekla jsem nedbale. Mortem se za mnou hned vrhla."Počkej na mě."
"Mortem, jsem od tebe čtyřmi kroky." protočila jsem panenky.
"Tady si musíš dávat pozor. Nikdy nevíš jestli tady nebude třeba nějaký had." řekla Mortem aby mi ukázala, jak to tady dobře zná.
Hned jak to dořekla, ucítila jsem něco na noze. Vykřikla jsem. "Inveniet!" pronesla nervózně Mortem.
"Já měla na noze hada!" pořád jsem jemně křičela.
"To byl klacek." procedila Mortem mezi zuby.
Můj výkřik asi vyplašil nějaké havrany, kteří teď začali létat kolem Mortem.
Ona něco zašeptala a oni odletěli.
Nechápala jsem to.