Když jsme s Mortem došly k nám domů, byly jsme obě už unavené a tak jsme si jen lehly na postel a Mortem hned usnula. Já jsem ještě chvíli přemýšlela o tom, co se stalo v lese. Nakonec jsem ale usnula i já.
Probudila jsem se a byla zhruba půlnoc. Ucítila jsem, jak mi něco přejelo po zádech a instinktivně se otočila. Když jsem to uviděla, chtěla jsem křičet, ale hlasivky mi to nedovolily. Viděla jsem Mortem, která měla strašně obrovské oči. Byly celé černé jako na té mýtině, ale teď se v nich mihaly malinké ohýnky. Taky měla doširoka otevřená ústa. Takový strašidelný úsměv. Jakoby cheshire smile. Jinak to nedokážu popsat.
Párkrát jsem si protřela oči a když jsem je pořádně otevřela, ležela jsem na té mýtině.
"Inveniet, Inveniet...!"
Zaslechla jsem Mortem.
Zvedla jsem se a uviděla ji asi tři metry přede mnou. Byla celá v černém, měla úplně černé vlasy, v jejich očích chyběly duhovky a taky měla černé perutě.
Vypadala tak kouzelně, tak nadpřirozeně, tak nebezpečně a přitom mě něco nutili neutíkat ale jít za ní, protože se začínala pomalu vzdalovat.
ČTEŠ
Víla Smrti
Mystery / ThrillerKdyž se řekne Mortem, někdo, kdo se učil latinu, si vzpomene na smrt, Inveniet se ale vybaví její noční můra - Víla Smrti... Navždy bude proklínat ten den, kdy ji Mortem ukázala tu mýtinu...
