Víla Smrti

Nečekané

Bylo to už asi týden co mi Mortem ukázala tu mýtinu a protože jsem se nudila a chtěla se trochu projít, rozhodla jsem se že se tam zajdu podívat. Napadlo mě že by Mortem chtěla jít taky ale bylo už asi půl desáté a to by se jí asi nechtělo.

Když jsem šla tou cestou mezi stromy, zdálo se mi že slyším jako by za mnou někdo běžel. Otočila jsem se, ale nikde nikdo.
Chvíli jsem šla dál ale pořád jaem se ohlížela. Udělala jsem to aspoň sedmkrát a pak jsem usoudila že se mi to jen zdá. Udělala jsem sotva šest kroku a zdálo se mi jako by mi někdo dýchal na zátylek. Zamrazilo mě a chvíli jsem uvažovala jestli se mám otočit nebo radši utéct. Zvolila jsem druhou variantu.

Celá udýchaná jsem doběhla na tu mýtinu a tam uviděla Mortem. Klečela uprostřed zády ke mě. Pomalu jsem k ní přišla. Když jsem od ní byla asi tak dva metry, zaslechla jsem nějaké křupání. Ignorovala jsem to, ale možná jsem neměla.
Obešla jsem Mortem a uviděla něco, co bylo celkem dost divné. Uviděla jsem jak Mortem jí nějaké kosti.
"Mortem, co to děláš?" zeptala jsem se jí. Ona se má mě jen podívala, měla černé oči které vzápětí změnily barvu na zelenou a Mortem se má mě jen nechápavě koukala a když ji došlo co vlastně dělá, upustila kost, cukla sebou a zakryla si ústa rukou.
"Inveniet, co se stalo?" zeptala se.
Já jsem nevěděla co říct, tak jsem ji jen chytila za ruku a vedla k nám domů.

Do komentářů můžete napsat jak byste chtěli, aby příběh pokračoval.