Je jako sluneční svit, co tě pohladí.
Je jako přítel, co tě nikdy nezradí.
Dělá i šrámy, které se špatně hojí.
Ale je tu něco, nás zase spojí.
Pak se stalo něco čím si mě odradil, je pryč ten přítel, který mě nikdy nezradil.
Je to jako krásný sen a zároveň noční můra. Bojím se vyjít ven, divný pocit mě svírá.
Koukám se na tebe a zároveň tě nevidím. Ani nevíš jak moc ti všechno závidím.
Píšu svoje pocity, všechno co se na papír vejde. Tiše sedím a čekám až to všechno zase přejde.
Život je jen hra. Nauč se jí hrát a pak se spolu tomu můžeme smát.
Omluvil ses mi a čekal na odpuštění, nic lepšího v tom není. Ale co to všechno změní?
Jednou jsi řekl dost, já už s tebou nepůjdu přes ten most.
Lekla jsem se a ve mně se probudil strach. Jako by se všechno proměnilo v prach.
