Mackenzie [CZ] / pozastaveno

#5

Nedočkavě jsem vyhlížela z okna, jestli už se táta vrátil z letiště. Na svou sestřenici jsem se hrozně moc těšila. Pořád jsem přemýšlela, jestli se nějak výrazně změnila a jestli mi nepsala jen proto, že neměla čas, nebo proto, že mi psát nechtěla.

Opřela jsem se o římsu a hlasitě povzdechla. Dnes jsem musela podstoupit celé dvě hodiny chemie. Gabi to samozřejmě zvládla levou zadní, ale já a Andy jsme byly úplně v háji. Andy chemii nesnášela snad ještě víc než já a co hůř, musela si tu druhou hodinu sednout k Ryanovi a pracovat s ním u mikroskopu. Celou dobu se tvářila jako mučednice a já se jí s Gabi potichu smála.

Oh, to znělo pěkně hnusně. Smála jsem se vlastně jejímu výrazu. Každou chvíli po mně vrhala prosebné pohledy a žádala mě tím o pomoc. Jenže já až moc dobře věděla, že Andy se Ryana nemůže nabažit a klidně by s ním strávila celé dny i noci (samozřejmě při vší slušnosti. Jen byla až příliš stydlivá.

Zaslechla jsem křupání štěrku na příjezdové cestě, což znamenalo jen jedno jediné.

Mischelle přijela.

Rázem jsem poskakovala u zrcadla a upravovala poslední nedokonalosti. Vypadala jsem úplně obyčejně, ale v tuhle chvíli jsem si připadala jako ten největší zombie na celém světě. Měla jsem na sobě obyčejné bílé džíny a modrou halenku, ale zrovna teď se mi to nezdálo dostačující.

Z Mischellina příjezdu jsem nemohla skoro ani dýchat.

Naposledy jsem vyhlédla oknem, kde jsem stihla zahlédnout dívčí postavu a černé vlasy. Polkla jsem, nasadila úsměv a vydala se po schodech dolů, abych Mischelle pozdravila. Teta Rose se měla nastěhovat zítra, takže teoreticky jsem dnes měla Misch jen pro sebe.

Sakra, to zní tak úchylně.

Seběhla jsem schody a ocitla se v obýváku. Kromě mámy a táty tu také stála dívka asi o hlavu vyšší než já, černé vlasy jí volně splývaly po ramenou. Měla na sobě černé legíny a koženou bundu. Byla ke mně zatím otočená zády, ale já už teď zpanikařila.

Máma si mě všimla jako první. Usmála se na mě a pohlédla znovu na tu černovlásku.

,,Mischelle?" Oslovila ji. ,,Pamatuješ si ještě naši Mac?"

Usmála jsem se. Mischelle se ke mně otočila a na tváři se jí rozlil upřímný úsměv. Všimla jsem si, že tmavě hnědé oči má obtažené silnou vrstvou černé oční linky, ale jí to nesmírně slušelo.

,,Oh, Mac!" Vykřikla a rozběhla se ke mně. První věc, co mi probleskla hlavou, byla, že mě chce Mischelle zabít. To jsem však okamžitě zavrhla, protože mě jenom pevně objala a zasmála se mi do vlasů.

Chyběla jsem jí?

,,Mischelle," zasmála jsem se také. Trochu se ode mě odtáhla a sjela mě pohledem. Potom mi pohlédla zpět do očí a uznale pozvedla jedno obočí.

Hustý. To chci taky umět.

,,Nějaká vysoká, ne?" Zažertovala.

,,Vyrostla jsem. Ale ty jsi přece jen vyšší."

Přikývla a podívala se směrem k rodičům. ,,Tak jo. Můžu si někam šoupnout kufr?"

...

O půl hodiny později už jsme si s Mischelle povídaly jako staré známé. Ona se vyptávala a já odpovídala. Doufala jsem, tedy, věřila jsem, že to bude zase jako dřív.

Jenže to jsem ještě netušila, co mě s Misch čeká. To jsem ještě netušila, že mě moje posedlost být dokonalá a ,,přesně jako ona" dokáže položit ke dnu.

....

Dočkali jste se <3 :D

Chrissy

PS: na fotce Mischelle