Jibooty

-1-

Probudil jsem se do ospalého rána Seoulu.

Po celém mém pokoji znělo pronikavé řinčení budíku. Natáhl jsem ruku a vypl ho.Přetočil jsem se na záda a povzdychl si nad představou dnešního dne.Uculil jsem se při představě na mého přítele, se kterým nás dnes čeká první školní den.Dostal jsem se na vysokou, kterou navštěvuje i on, takže mě čeká pět skvělých let, pokud se tam udržím.

Pomalu jsem se na posteli posadil a prohrábl si vlasy. S úšklebkem na tváři jsem se postavil a došel do koupelny vykonat ranní hygienu. Nakonec jsem si oblékl džíny, u kterých jsem si nad kotníky ohrnul konce nohavic. Přes hlavu jsem si přetáhl bílé triko s nějakým potiskem a obul si vysoké boty.

Dostal jsem hlad, tak jsem se rozhodl sejít dolů a udělat si snídani. Rodiče byli stále na cestách, takže jsem měl celý dům pro sebe. Udělal jsem si cereálie a posadil se s tím i mobilem ke stolu a při prohlížení sociálních sítí se najedl.

Za půl hodinky jsem měl vše uklizené a čekal před domem na svého přítele. Při odchodu jsem si přes sebe přehodil ještě šedý delší svetr, protože měl ve zvyku jezdit s malým spožděním. Posadil jsem se na obrubník u silnice a vyhlížel ho. Po chvilce vyjel ze zatáčky směrem ke mně, takže jsem se postavil a očistil si kalhoty.

"Ahoj Kookie." řekl mi Tae, když jsem přistoupil, a políbil mě.
Polibek jsem mu oplatil a pohladil ho po stehně. Pousmál se a pomalu vyjel ke škole.

"Jsi nervózní?" zeptal se mě a sledoval silnici. Já měl jednu ruku položenou na jeho noze.

"Není proč být nervózní." uchechtl jsem se a podíval se na něj.

"Zvlášť, když tam budeš se mnou." dodal jsem a jeho nohu trochu stiskl, což ho přinutilo k úsměvu.

"Ale jedna věc by mě zajímala, TaeTae." zvážněl jsem trochu.

"Na střední nám nedělalo problém přiznat svůj vztah sice, ale co tady?" nadzvedl jsem obočí.

"Kookie, miluju tě furt stejně." usmál se na mě povzbudivě a dál sledoval provoz.

"Nedělej si starosti s takovými hloupostmi." dodal a já jen v tichosti přikývl, byl jsem spokojený.

Dál jsme až ke škole dojeli v tichosti.

Na školním parkovišti jsme vystoupili a ruku v ruce se vydali dovnitř pro rozvrh a podobný blbůstky. Vše jsme si pomalu obstarali a chtěli se ještě na chvilku zašít na záchodech, ale za každou chvíli měla začínat první hodina. Na rozloučenou jsme se políbili a pospíchali do svých tříd.

Do své hodiny biologie jsem to stihl jen těsně před profesorem. Posadil jsem se do poslední lavice u okna, i když ta před ní byla také volná. Posadil jsem se tedy a začal dávat pozornost tomu, co říká učitel.

Možná jsem mu zas takovou pozornost nevěnoval, byl jsem totiž ještě hodně ospalý. Podpíral jsem si bradu rukou a měl pocit, že mi hlava každou chvíly spadne na stůl a já usnu.

Tehdy se rozrazily dveře do třídy, každý začal věnovat pozornost klukovi, který v nich stál a nervózně pohlédl na profesora.

"Dobré ráno, moc se vám omlouvám." řekl trochu zadýchaně a nervózně se pousmál.

Profesor se jen mile usmál,uklidnil ho a vyzval, ať se posadí.

Hnědovlasý kluk za sebou zavřel dveře a porozhlédl se po volném místě. Jeho zrak padl na lavici přede mnou a rozešel se k ní. Upíral jsem na něj svůj zrak a prohlížel si ho.