Několik set let se boje mezi dimenzemi nebe a pekla táhly v nekonečnosti až do chvíle, než Bůh vymyslil plán, jak porazit Lucifera jednou provždy a dostat ho tak pod svou moc na věčné časy.
Zavolal si jej tenkrát ke svému božímu trůnu. Lucifer, ne s...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Prvně se zrodilo světlo, jenž vniklo do půdy kdysi temnější než-li ta nejčernější noc a stvořen byl den. Bůh viděl, že je jeho dílo dobré a pokračoval. Do světa svého vybraného vpustil větry a mraky. Život dal trávě, stromům a veškerému ptactvu. Zalil zem vodou do níž vdechl života v podobě ryb všeho druhu. Bůh viděl, že je jeho dílo dobré a pokračoval.
Zem zaplnil zvěří a hmyzem, ale něco zde nadále chybělo.
Dal se tedy se svými anděli, výtvory jeho nejdokonalejšími, do zdlouhavého rozmlouvání.
"Vy Cherubíni moji moudří, z nejčistší energie vesmírné zrozeni, hleďte na mé dílo na zemi ! Stvořil jsem nebe, vzduch, zvěř na tisíce druhů. Stvořil já sic jsem světů, však tento je mému srdci nejblíže. Poraďte rádci moji z nejvyšších řad, jak ještě obohatiti tento svět..?"
Andělé hlasitě mezi sebou hovořili, jejich diskuze je ale brzy dovedla až do ošklivého sporu. V tu vystoupil Cherubín ze všech svých bratrů nejmoudřejší a bohu nejmilejší, Lucifer.
Nebeský rádce nesoucí ve svém nitru světlo, přistoupil směle až k trůnu božímu a bez jakékoliv bázně, započal svou řeč.
"Bože, králi všech světů, téže koutů, věčného vesmíru, dovol mi pronést jeden návrh, jistě se ti zalíbí,"
Bůh naslouchal.
"Stvořil si světů vícero jak pět set milión a my ti taktéž byli vždy nápomocni. Přítomni všech tvých úkolů, jichž jsme se zhostili pokaždé s klidem v srdci a úsměvem na tváři.. Nic jsme nikdy nežádali. Leč teď prosím za všechny mé bratry, králi jediný, Bože mocný, nechej nás alespoň pro jednou jedinkrát okusit štěstí, jenž tvoříme od počátků našeho bytí, přesto jeho chuť jsme doposud nepoznali,"
Všichni andělé v nebesích zmlkli.
"Dále již netvoř, ponechej nám tento svět jako znamení tvé lásky a spravedlnosti, jimiž oplýváš," zakončil svou žádost Lucifer.
Bůh se rozmýšlel.
Třebaže několik dní uběhlo, dal nakonec Stvořitel za pravdu Luciferovi a svět věnoval svým Cherubínům a zbytku z řad věrných andělů.
Jak opití věčnou euforií, andělé žili na zemi. Radovali se ze dne i noci, z trávy i vody. Proměňovali se v okřídlenou zvěř a pluli oblohou. Dali si podoby ryb a toulali se v hlubinách moří. Zažili život, prožili radost a na tom se nemělo nikdy nic měnit.
Jenže změnilo..
Bůh jednoho dne z nebe shlížel na své Cherubíny, viděl jejich radosti a pomyslel si, kdyby tak stvořil někoho podobného jim, zažíval by stejnou radost i štěstí z života. Byl by mocným pánem této země, ale dokázal by naslouchati slovům božím.
A hle, Stvořitel dostal nápad.
Na druhý den, bylo poručeno všem andělům, aby navrátili se ze země zpět do nebes a poslechli si Pánova slova.
