YOU UNROOF ME

4. Chceš mě?

-Ale...já totiž nevím, jak se mám dostat domů. Teprve nedávno jsem se sem přestěhovala. - zmateně oznámila Ria.
-To není můj problém. - hrubě odpověděl Ví.
-Tak jo, zůstanu tady a budu tě dál otravovat hloupýmy otázkamy! - usmála se na něj Ria.
-Nechceš se ke mě alespoň otočit?

Ale on ji ignoroval úplně. Dívka se rozhlédla a všimla si spreje, který ležel na zemi. Vzala ho a začala sprejovat povrch jeho obrázku. Hned jak Ví zaslechl zvuk proudu barvy, tak jí chtě sprej sebrat, ale ona mu včas uhla.
-Už jsem začala, tak mě to nech dokončit! - řekla Ria, ale Ví ji neposlouchal a prudkým pohybem ji přitisknul ke zdi a přiblížil se hodně blízko k jejímu obličeji.
Jednou rukou jí zalomil ruce za záda a druhá byla zatím volná.
"Co to k*rva dělá?" - pomyslela si Ria a podívala se do jeho studených očí.

Ví položil ruku na její pas a sjel s ní až na její záda, prohmatávaje každý obratel. Jeho ruka jezdila nahoru a dolů po její páteři a najednou se ocitla na její hýždi, čím Riu vylekala...
-Co...co to děláš? - vykřikla Ria ale Ví se jen perverzně ušklíbil.
-Rozhodla si se bavit s cizím člověkem ve slepé uličce? Jseš kráva? Co když jsem nějakej úchyl nebo vrah? - vyslovil Ví příjemným hlasem.

V Riiných očí se začaly hromadit slzy a snažila se uniknout z jeho rikou, ale Ví byl mnohem silnější.

Jeho ruka, která se dřív nacházela na hýždi sjela dolů po jejímu stehnu. Ví ji nadzvednul a hodil na sebe.
-Nedělej, že mě nechceš. - zašeptal jí do ucha. Zřejmě ji chtěl jen poučit, ale Ria to nechápala.
-Nech mě na pokoji! Úchyle! - vyprskla na něj, ale on se jen usmál ošahávaje její stehno.
-Teď na mě moc nevidíš, ale... nepřipomínám ti někoho? - jeho ruka se přesunula na její tvář a pohladila jí. Jeho silné nohy obklopily ty její a on se na ní opřel celým svým ťelem.

-K-kdo sakra jsi? - koktala Ria.
-Každopádně už kvůli tobě necítím ruce, tak mě laskavě pust.

Ví dal svojí ruku pryč z Riinýho obličeje a sundal si kapuci. Před ní se objevil sám Taehyung. Lstivě se usmál a podíval se jí do očí. Do jejích překvapených a zároveň vylekaných očí. Opět šáhl na její studenou hladkou tvář. Potom přesunul ruku po jejím krku až k pasu.

-Co chceš? - zeptala se Ria rychle, ale potichu.
-Tebe. - zopakoval Taehyung a rukou jí projel po zádech.
-Slíbil si mi, že mi nic neuděláš! - zakřičela Ria, ale on jí zakryl pusu rukou.
-Tiše, nechceme přece, aby nás někdo slyšel. - zašeptal jí na ucho. - I když bez sténání by to nebylo vono...bez hlasitých sténání. - dominantně se usmál Tae.

Slzy se zrádně začali valit z Riiných očí. Taehyung nečekaně udělal prudký krok dozadu a už byl zase ten studený kluk, kterému je všechno ukradené. Dívka sjela dolů po zdi a rukávem si vytřela slzy.

-Svoje sliby vždycky dodržuju. - nečekaně oznámil Taehyung a začal si balit spreje do černého batohu.
-Tady máš tu svojí barvu. Dokonči to a zítra ve škole mi to vrátíš.

Tae vyšel ze slepé uličky a Ria tam zůstala úplně sama. Klepajícíma se rukama vzala plechovku a zvedla se ze studeného asfaltu.
Po tom co se vzpamatovala, tak dodělala to, co začala kreslit před dvaceti minutama.
Její obrázek doplňoval ten Taehyungův a výtvor se zdál být dokončený. Dívka si hodila sprej do tašky a vypravila se opět do neznámého směru.

Překvapivě se ocitla doma celkem rychle.
Tam na ní čekal otec, který už měl o Rio docela starost, protože už byla skoro půlnoc. Oba se ještě trochu najedli a šli spát.

***

-Vstávej, Rio! Příjdeš pozdě do školy! - zakřičel otec a dcera hned vyskočila z postele.