YOU UNROOF ME

2. Vy už se znáte?

Ria jela domů, přesto, že nedośahla jí určeného cíle - duhové fontány. Pamět měla dost dobrou, proto bez problémů trefila domů. Sedla si na gauč a zapnula televizi, ale v tu chvíli si vzpoměla na Yoongi a prudkým rychlým pohybem se uchopila mobilu. Po tom co klikla na jméno kamaráda ve svém seznamu kontaktů, tak čekala na odpověď s natěšeným a nedočkavým výrazem ve tváři. Z telefonu se ozval docela hluboký a příjemný hlas, na který si rychle zvykla.
Domluvili se že na ní bude Yoongi asi v 7 hodin večer čekat pod barákem a půjdou spolu na procházku večerním Seulem. Přesně v 7 hodin byl Yoongi pod oknem Rii, jako to sliboval.

Bylo to jejich první setkáni a Ria se strašně těšila, ale zároveň se docela bála. Ale vlastně by se bát neměla. Je to přece její nejlepší kamarád, kterému se může svěřit absolutně se vším. Dívka vyšla ven a koukla se kolem sebe. Najednou viděla Yoongi. Stál zády k ní a bylo jasně vidět, že na někoho čeká. Nejdříve si ho celého prohlédla, aby se ujistila, že je to opravdu on. Byl úplně stejný jako na fotce v jeho profilu, se světle zelenýmy vlasy a sladkým úsmevem.

-Oppa! - zajásala Ria a Yoongie se prudce otočil. Když uviděl Riu, tak se lehce usmál a svižným krokem se jí vydal naproti. Ria se na něj vrhla s objetím a širokým úsměvem. On se jen hlasitě smál, protože tuto reakci od Rii nečekal a stisknul ji v pevném objetí.
-No konečně se vidíme! - s uspokojeným výdechem pronesl Yoongi.
-Jsi úplně stejný jako na fotkách! Stejně pěknej. - podilvala se mu Ria do očí.
-A ty jsi hezčí naživo. Jsi strašně krásná. - oplatil ji kompliment Yoongi.
-Jo, a přece jsem ti slíbil, že ti ukážu město! Tak můžeme začít ne? Dneska jsem celej tvůj.

Byli tak zabraní jeden do druhého a do překrásného nočního Seulu plného světel, že si nevšimli, že už je skoro půlnoc. Když byli spolu, tak čas plynul nepředstavitelně rychle. Stihly spolu probrat snad vše co se dalo. Ria mu vyprávěla jak se rozlučovala se svými starými spolužaky a s Japonskem, o jejím letu letadlem a taky zmínila toho divného kluka, kterému patřilo auto, do kterého narazila.
Yoongi ji trochu vyprávěl o škole, do které chodí a do které bude chodit Ria.
Po tom co Riu doprovodil domů, tak šel k sobě.

-Mami, Taehyung ještě není doma? - zeptal se, stojící ve dveřích Yoongi a starostlivá žena přiběhla k němu.
-Zrovna jsem se chtěla zeptat, neviděl jsi ho někde venku?! - odpověděla matka.
-Ne, ale myslím, že zase přijde pozdě v noci. Jdi prosím spát mami. Já počkám až přijde a půjdu taky. Neboj se, určitě za chvíli dorazí. - přiblížil se syn k matce a vzal ji za ramena.
Žena jen hluboce vzdychla a odešla do svého pokoje.
Rodiče už dávno spali, ale Yoongi ještě pořad seděl v kuchyni u stolu a pil čaj.

Už byly tři hodiny ráno, ale bratr ještě pořád nebyl doma. "Co k*rva dělá tak pozdě venku?" - přemýšlel Yoongi. Najednou se dveře bytu otevřely, jakoby Taehyung slyšel bratrovy myšlenky. Yoongi ho přivýtal zlým pohledem.
-Proč si přišel tak pozdě? - zeptal se Yoongi dominantně.
-Takže jsem neměl přicházet vůbec? Tak jo, příště klidně přijdu ráno, nebo za dva dny a nebo taky nikdy. Beze mě je všem líp. - ohlásil mladší bratr.
-Sklapni idiote! Myslíš vůbec na mámu? Má o tebe starost!
-Nebuď jak táta, Yoongi. Já už jsem přece přišel, tak můžeš jít spát! - odpověděl Taehyung a zavřel za sebou dveře do svého pokoje.

***
Dneska to bylo poprvé, co vstala z postele rychle a vesele, přesto že věděla, že ji čeká škola. Táta jí ještě brzo ráno přinesl školní uniformu, rozvrh hodin a učebnice a teď už dělal snídani. Ria se rychle umyla a oblékla a šla do kuchyně ze které se donášela vůně smaženého vejce se slaninou, čerstvé zeleniny a kávy.
-Tati, a kde teď budeš pracovat? - zeptala se Ria konzumující výbornou snídani.
-Ve firmě mého bývalého ředitele. On se sem totiž před rokem přestěhoval. Pamatuješ, takovej ten s vousy a pleškou. Jak ještě vždycky nosil paruku, aby ji skryl. - zasmál se otec a dcera se k němu s radostí přidala.

Po té co dojedli jídlo, tak nasedli do auta a jeli do nové školy. Hudba v autě hrála hlasitě. Oba na sobě měli černé kožené bundy a sluneční brýle. Zaparkovali auto vedle školy, naráz z něj vystoupili a silně bouchli dveřmi. Šli s vysoce zvednutou hlavou a před tím, než vešli do školy, tak si naráz sundali brýle. Tímhle způsobem k sobě přilákali pohledy ostatních žáků.
Otec si ještě jednou promluvil s ředitelem, kývnul na rozloučenou dceři a odjel do práce.
Ria uslyšela zvonění a rozhodla se, že je čas, aby se alespoň trochu pokusila zorientovat v téhle ohromné budově. Po patnácti minutách přece jenom našla třídu, kterou potřebovala a hlasitě zaklepala do jejich dveří.
-Dobrý den. Omlouvám se za zpoždění, nemohla jsem najít třídu. Můžu dovnitř? - vešla do třídy, kde se na ní podívali asi 25 párů zvědavých očí. Učitel kývnul a Ria se k němu vypravila sebevědomýmy kroky.
-Řekni nám něco o sobě. - nabídl ji učitel.
-Jmenuju se O Ria. Je mi 17. Jsem z Japonska. Od dneška se budu učit spolu s vámi. - představila se Ria s úsměvem na tváři, který byl určen zejména pro Yoongi, kterého zahlédla sedícího na lavici ve třetí řadě. Yoongi seděl v lavici sám, díval se Rie do očí a také se usmíval. Ale on nebyl jediný, koho Ria poznala, když si prohlížela třídu. Na lavici v poslední řadě si všimla spícího Taehyunga a hlavou ji proběhlo několik desítek nadávek.
"On mě teď přece nenechá napokoji!" - pomyslela si Ria. Potom si sedla vedle Yoongi, ale přitom se v hlavě přesvědčovala, že to přece jenom nebyl Taehyung ale jen jiný kluk, který se mu hrozně podobá.

Po konci hodiny vyšla Ria ze třídy jako první. "Radši počkám na Yoongi na chodbě!" - pomyslela si, když stála vedle dveří a čekala na jediného známého člověka v téhle škole.
Yoongi vyšel ze třídy, Ria ho chytla za ruku a nečekaně pro Yoongi, začala běžet, protože se rozhodně nechtěla potkat s tím podezřele podobajícím se Taehyungovi klukem.
-Kam to letíš? - zeptal se překvapený Yoongi.
-Já jen, mám hroznej hlad. Nepůjdeme už do jídelny? - nabídla Ria a Yoongie to schvalil pomocí krátkého kývnutí.

V jídelně bylo jako vždycky málo volných míst. Ale jím se je přece jen povedlo najít. Vzali si svoje jídlo, usedli na vybraná místa a začali aktivně diskutovat o škole. Yoongi ji řekl vše o pravidlech a tradicích školy, protože mu to dovolovala funkce zástupce jeho ročníku.

-A kdo je tenhle divnej kluk? - Ria si všimla chlapce, který seděl u stolu úplně sám. Nikdo vedle něj nechtěl sedět, přesto, že nevypadal zle ani nepříjemě. Měl hlavu skoněnou dolů a smutný až depresivní výraz v obličeji. Taky si všimla, že vždy když se k němu někdo přiblížil tak se lekal jako, kdyby ho chtěl daný člověk bít.
-To je Gon Li. Dřív byl normální, dobře se učil a měl hodně kamarádů. Za to jak se teď chová nikdo nemůže. Ze společnosti se vyhnal sám.
- А proč?
-Nemůžeme to přeskočit?
-Ne, nemůžeme.
-No prostě, jsme se s ním porvali... už si ani nepamatuju proč... asi kvůli nějaké blbosti. No a já jsem pochopitelně vyhrál. Za pár dnů, bychom se mohli zase normálně bavit jako spolužáci, ale můj bratr ho nenechal napokoji.
-Přesto, že měl po mě dostatečné množství modřin, tak mu k ním můj bratr ještě přidal krvácení z nosu a velké množství škrábanců a ran až do krve. Zmlátil ho kvůli mě, přesto, že jsem mů říkal, že to nemá dělat. Ale on jen pořád opakoval: "Nikdo si nebude dovolovat na mojí rodinu!". Po tom co ho zmlátil můj bratr, tak se Gon Li ponořil do vlastního světa. Jeho kámoši se mu snažili pomoct, ale marně. Dočista přestal komunikovat s okolním světem a zůstal úplně sám. Rozešla se sním přítelkině, pro kterou znamenal vechno. Jak už jsem řekl, sám se vyhnal ze společnosti.
-Proč je tvůj bratr takový?
-Je to školní vandal. Radši se s ním ne bav. Hele tady zrovna jde. - ukázal Yoongi na dveře, do kterých vešla dívka a tři kluci v čele s Taehyungem.
Ria otevřela ústa překvapením a modlila se, aby měl namyslí jednoho z těch dvou kluků.
-Taehyung.
-T...Taehyung? -koktala Ria.
-Taehyungu, pojď sem! - zavolal na něj Yoongi a Ria prudce sjela z židle pod stůl.
-R..Rio, co to děláš?
Ke stolu přišel Taehyung a jeho parta.
-Rio hned od tamtud vylez! - poprosil ji zmatený Yoongi.
-Chceš mě seznámit s imaginární nebo opravdovou kámoškou? - zeptal se čekající Taehyung.
Ria si přece jen sedla spátky na židli, ale její pohled směřoval někam dolů a bála se ho zvednout na Taehyunga.
-Ahoj, Taehyung... - pronesla tiše a na obličeji se jí vytvořilo něco jako úsměv.
-Ty? - řekl překvapeně.
-Zase ty! Už tě nebaví žít klidně, nebo co?
-Náhodou je fakt pěkná! - řekl kluk z Taehyungovy party, který se na ni uznale díval.
-Vy už se znáte? - překvapil se Yoongi a podíval se na ně.
Taehyung se stále nespokojeně díval na Riu. Ona se ne něj dívala provinile, okousávaje si přitom spodní ret.