Obyčejná dívká potká neobyčejného kluka. Zamiluje se do něho, ale on si ji nebude chtít připustit k tělu. Ona tu bariéru prolomí a on své city dá najevo.
Jenže jim nebylo přáno. Oba dva nejsou jen obyčejní smrtelníci. Ona to o něm zjistí, ale nikdo...
Ráno jsem se probudila s divným pocitem. Podívala jsem se vedle sebe a zjistila, že Kevin tu není. Vyskočila jsem z postele a šla do šatníku hledat nějaké šaty. Vybrala jsem si šedé po kolena s dlouhými rukávy. K tomu jsem vzala lodičky barvy kůže.
šaty:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vyšla jsem z pokoje. Na chodbě nikdo nebyl a když jsem došla do jídelny, taky tam nikdo nebyl. Zamračila jsem se a šla k jednací síni. Dveře byly zavřené. Chtěla jsem vstoupit, když vtom jsem zevnitř slyšela hlasy.
"Kevine ovládej se! nesmí na nic přijít. Řekni ji, že svatbu uděláme co nejdříve, protože už se nemůžeš dočkat a pak-" Marcus se odmlčel.
Slyšela jsem kroky a tak jsem se kouzlem přemístila zpátky do pokoje. Měla jsem štěstí. Co to ale mělo být? Co se nesmím dozvědět?
Vzpomněla jsem si na ten sen, co se mi zdál v noci. Byla tam moje matka. Nevím, kde beru tu jistotu....asi je to prostě nějaký instinkt a tak vím, že mi nelhala. Možná má pravdu. Všichni tady, mi lžou. Až na Nicolase. Ten je podle mé matky, můj bratr.
Musím něco vymyslet. Jak se odsud dostat. Nemohou přeci získat mou moc. S ní budou neporazitelní a pro svět to znamená zkázu. Doposud světlo a temnota žili v míru. Ale teď se rod temnoty obrátil proti Pánu zla a proti světlu. Netuším, jak je mám porazit. Pokud nejsem Darken a pokud vzpomínky co mám, nejsou skutečné...bude to o hodně těžší.
"Nad čím přemýšlíš?" ozval se můj snoubenec, který zřejmě ani mým snoubencem není, vedle mě. Vylekal mě a já neznatelně poskočila.
"Nic" dostala jsem ze sebe a dívala se na záclonu na okně, jako by to byla ta nejvíc zajímavá věc tady.
"Aha. Ehm...Napadlo mě, že bychom se vzali už příští týden" řekl a já znejistila. Co mám říct? musím říct něco, aby to vypadalo, že o ničem nevím a dál hrát tu jejich hru.
S úsměvem jsem se otočila a skočila mu kolem krku.
"Ano!" vykřikla jsem.
"Tak dobrá. Teď mě omluv. Musím jít za otcem" řekl a odešel rychlým krokem pryč. Vítězoslavně jsem se usmála. Myslím, že nic nepoznal. To bude jen dobře.
Na snídani jsem nešla a radši zamířila do knihovny. Hledala jsem různé informace, které by mi pomohly zničit to kouzlo, které mi nedovoluje nahlédnout do mé pravé minulosti.
Po dvouhodinovém hledání a samoty v knihovně jsem ji našla. Kouzlem jsem ji začarovala, aby nikdo jiný nevěděl, co čtu. Studovala jsem ji dlouho a zjistila jsem jen toto. Kouzlo může zlomit pravá láska. Ale já nevím, jestli nějakou mám.
Zaklapla jsem ji, odstranila z ní kouzlo a dala zpátky do police. Povzdechla jsem si a se skloněnou hlavou šla na večeři. Nikdo tam nebyl. Začalo mi to připadat divné.
Po jídle jsem se osprchovala a zalezla do pokoje.
"Našla jsi něco?" zeptala se má matka. Zase jsem se objevila na oné louce.
"Že to kouzlo dokáže zlomit pravá láska. Ale já nevím, jestli-"
"Máš ji.." nedořekla to, protože jsem se propadala do temnoty.
Mám ji? Ale kdo to je? Předpokládám, že Kevin, to určitě nebude. Tak kdo?
-----------------------------------
Ahoj :)
Další kapitola tady. Je sice slabá a nic se tam neděje, ale i tak doufám, že se vám líbí ;)
Omlouvám se za tak dlouhou dobu čekání, ale nápady mi ne a ne přijít. Navíc jsem neměla moc čas.
