Potomek Temnoty

13.

"Mellanie?"

"Nicolasi?" Pomalu jsem otevřela oči.

"Jsi v pořádku? Poslední dobou mi tu pořád omdlíváš" řekl ustaraně a trochu pobaveně.

"Měla jsem sen..ne to nebyl sen. Někdo se mnou mluvil. Řekl, že ta legenda je o mně a že mám sílu. Musím porazit Darkeny a jakmile je porazím, budu se moct vyhledat mé pravé rodiče. Demetriho a Andoru. Že jsou naživu..."

"Takže jsi to ty. Opravdu. To ty jsi potomek anděla a démona. Ani nevíš, jak dlouho tě hledám. Roh mě nasměroval správně.." řekl nadšeně.

"Co? proč mě hledáš"

"To Roh. Řekl mi, že tě musím najít. A já tě našel!"

"Roh?"

"Roh. Je to takový kámen. Nasměřuje nás a dává nám rady nebo rozkazy. Pomáhá nám. Darkeni ho chtějí získat. Proto tu jsem. Jen já znám jeho polohu. Proto mě nemůžou zabít. Už skoro tři roky jsem jeho ochráncem. Darkeni si s ním chtějí podmanit svět. A ten kámen mi řekl, ať tě najdu. Že ty nás všechny zachráníš. Víc mi neřekl." Pomalu jsem to začínala chápat.

Z mého přemýšlení mě přerušilo otevření dveří a čtyři Darkeni. Dva vzali Nicolase a ti další dva mě.

"Tak kočko. Tři týdny. Marcus už se nemůže dočkat" řekl jeden z nich. Viděla jsem mu do obličeje. Byl mladý a celkem hezký...co to tu plácám. To oni mě tu drží. Navíc mám Roba. Teda doufám...

"Vy hovada! Tři týdny? Mohla umřít!" Křičel Nicolas a oni mu jednu vrazili.

"Nechte ho být!" Zakřičela jsem.

"Bene. Pojď sem" někdo řekl jednomu z Darkenů, který mě držel a on mě pustil a nechal tomu mladšímu, který mi sdělil, že tu jsem tři týdny...

Začala jsem se vzpírat.

"Hou. Klid kočičko. Snad nechceš potrestat.." řekl s úšklebkem.

"Neříkej mi kočičko!" Vyjela jsem po něm.

"Ta holka je drsná. Dávej si pozor Kevine." Řekl jeden z Darkenů držícíjc Nicolase, který toho Kevina propaloval zlověstným pohledem.

"Ta by potřebovala pořádnou lekci" oznámil Kevin a chytl mě za krk.

"Nech ji!" zakřičel Nicolas, čímž si vysloužil další ránu.

"Ale klid Nicolasi. Však my už se známe. Z parku" řekl a mně to došlo. To je ten hazl před kterým mě Rob zachránil. Vykulila jsem na něj oči. Ano byl to on. Vypadal stejně.

"Ty hajzle. Měla jsem Robertovi dovolit tě zabít!" Zaječela jsem a on mi dal facku. Spadla jsem. Nicolas se začal vzpírat, ale ti další dva ho někam odvedli.

"Tak hele kočičko. Neštvi mě. Jinak zaplatíš.." řekl a prudce mě zvedl na nohy. Políbil mě na krk a já mu dala facku. To jsem neměla dělat.

Jednu mi vrazil a já zase spadla. Brečela jsem. Naklonil se nad mě.

"Varuji tě. Neštvi mě!" Řekl, zvedl mě a vedl dál.

"Co je s Nicolasem?" Zeptala jsem se.

"Klid. Ten bude v pořádku. Stejně jako ty, když budeš poslouchat."

Vstoupili jsme do nějaké místnosti. Byl tam i Nicolas. Podíval se na mě pohledem "jsi v pořádku'. Kývla jsem.

"Aa. Mellanie a Nicolas. Mám pro vás dva velké překvapení"ďábelsky se usmál muž, který bude asi ten Marcus. Zeď za ním se vypařila a mně se vyskytl pohled na tři, mně moc známé postavy...

--------------------

Ahojky.
Další část je tady. Kdo si myslíte, že byl za tou zdí? Někdo tam přibyl. Někdo kdo už se v příběhu neobjevil několik kapitol...
Snad se líbí.

A jaký máte názor na Kevina? Prase co?

Vaše
Pacicka

Ps.:omlouvám se za chyby :(