Obyčejná dívká potká neobyčejného kluka. Zamiluje se do něho, ale on si ji nebude chtít připustit k tělu. Ona tu bariéru prolomí a on své city dá najevo.
Jenže jim nebylo přáno. Oba dva nejsou jen obyčejní smrtelníci. Ona to o něm zjistí, ale nikdo...
Pomalu otevírám oči a sedám si. Sedím na velké posteli v nějakém pokoji v dlouhých černých šatech. Stoupla jsem si a přešla k zrcadlu. Mé vlasy byly tmavší, než obvykle a byly vyčesané do drdolu. A mé oči nabraly černé barvy. Nevzpomínám si, co se včera, nebo kdy, stalo. Vlastně si nevzpomínám na nic, jen na mé jméno. Mellanie Alexandra Houlová. A můj věk. Sedmnáct. Skoro už osmnáct. Šaty Mell:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vyšla jsem z pokoje a ocitla jsem se na dlouhé chodbě. Šla jsem jí a narazila na schody. Šla jsem po nich dolů, ale zakopla. Kdyby mě pár silných rukou nechytil, tak se kutálím dolů.
"Mell, jsi v pořádku?" Ptal se starostlivě nějaký mladík. Už si začínám vzpomínat. Kevin. Můj snoubenec.
"Kevine. Jsem. Děkuji" vřele jsem se na něho usmála a on mě postavil na nohy.
"Mell. Pamatuješ si, co bylo včera?" Zeptal se. Zamyslela jsem se a pak si vzpomněla.
"Byla jsem s Dark. Domluvily jsme se na nákupy. Ale nevzpomínám si na kdy..." Kevin se usmál. Jakoby mu ze srdce spadl těžký kámen.
"Ach ano. Půjdeme na snídani?" nabídl mi rámě. Chytla jsem se ho.
Sešli jsme schody a šli do jídelny. Všechny oči se upřely na mne.
"Tak, co synu?" Zeptal se Marcus. Otec Kevina. Kevin přikývl a všichni se usmáli. Všimla jsem si Dark.
Sedla jsem si naproti ní.
"Dark. Na kdy, že jsme se domlouvaly na ty nákupy?"zeptala jsem se a ona byla zaskočená. Nechápu proč, když jsme se o nákupech bavily včera.
Marcus na ní kývl.
"Jo to. No promiň. Teď nemáme čas. Musíme jít zkontrolovat Nicolase a donutit ho, aby nám vyzradil, kde se skrývá Roh." Řekla a já se usmála.
"Postarám se o něj" řekla jsem pobaveně.
"Opravdu?" Zeptal se udiveně Marcus. Zamračila jsem se. Nechápu proč se tak chovají. Už jsem mučila plno lidí. Jsem tu už tři roky a nikdy se takhle nechovali.
"Samozřejmě. Vždyť jsem lidi mučila hodněkrát." Vstala jsem od stolu a šla ke Kevinovi a políbila ho. "A Kevin půjde se mnou. " dodala jsem. Kevin přikývl, vstal a vzal mě za ruku.
"Tak my jdeme" řekla jsem. Všichni přikývli a dál se věnovali svému jídlu.
"Mell. Miluju tě" šeptal mi Kevin do polibků.
"Já tebe víc" rukou jsem mu zajela do vlasů.
"Tak jdem už k Nicolasovi?"zeptala jsem se a on se zasmál. Šli jsme po schodech do sklepení, kde se nacházejí žaláře.
Kevin rozkázal dvoum Darkenům ať ho přivedou do pokoje, kde se ho budu jistým způsobem vyptávat na otázky.
Kevin kývl a my šli do toho pokoje a za námi šli Darkeni s Nicolasem.
Hodili ho na zem a mávnutím ho připoutali ke zdi řetězy. Stála jsem k němu zády. Darkeni odešli. Zůstali jsme tu jen já, můj snoubenec a Nicolas. Kevin zavřel dveře a já se otočila. Nicolasovi se v očích objevily slzy.
"Mellanie. Ty jsi v pořádku!" Vykřikl nadšeně.
"Co? Odkud mě znáš? Jasně, že jsem v pořádku" Nicolas se zarazil a pořádně si mě prohlídl.
"Co ti to udělali?" zašeptal. Nechápala jsem ho.
"Nic" řekla jsem, ale on mi nevěřil.
"Co jste ji udělali!?" Zakřičel na Kevina.
"Jak ti sama řekla. Nic." Řekl pobaveně Kevin.
"Ale.." šeptal Nicolas a po tváři mu stékaly slzy.
"Ale teď přejdeme k něčemu jinému" chopila jsem jeho hlavu.
"Kde je ten kámen?"
"Nikdy vám to neřeknu. I když z tebe udělali temnou."
Nad tím jsem se zasmála a vrazila mu facku.
"Slyšíš to? Prej jste ze mne udělali temnou. Tou jsem už dávno." Řekla jsem a šla ke Kevinovi, který si mě přitáhl k sobě.
"Nech ji" zavrčel Nicolas.
"Proč? Je to můj snoubenec" řekla jsem a ho to zase zarazilo.
Po hodině marného mučení na získání jedné odpovědi Nicolase odvedli zpět do cely.
Šla jsem k sobě na pokoj. Ještě před večeří jsem se osprchovala a v županu přešla ke skříni. Oblékla jsem si červené šaty a vlasy si nechala rozpuštěné.
Šaty:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přemýšlela jsem nad slovy Nicolase. Z mého přemýšlení mě vyrušilo obejmutí okolo pasu a polibky na krk.
"Už je večeře?" Zeptala jsem se.
"Ano"
Otočila jsem se a políbila Kevina.
"Sluší to to" polichotil mi a já se začervenala.
"Díky. Půjdeme?"
"Jistě" řekl Kevin a chytil mě kolem pasu. Šli jsme do jídelny na večeři...
---------------------------
Ahojky Nová kapitola je tu. Teď víte, co se stalo. Mell zapoměla a teď má v hlavě nepravé vzpomínky? Kruté. Ano já vím. Co si o tom myslíte? Napište dojmy a zážitky. Budu ráda a budu také ráda za votes...
