Obyčejná dívká potká neobyčejného kluka. Zamiluje se do něho, ale on si ji nebude chtít připustit k tělu. Ona tu bariéru prolomí a on své city dá najevo.
Jenže jim nebylo přáno. Oba dva nejsou jen obyčejní smrtelníci. Ona to o něm zjistí, ale nikdo...
Ráno jsem se oblékla do černých uplých šatů, které dosahovaly těsně nad kolena a odhalovaly mi ramena. Vlasy jsem si sčesala do vysokého culíku. Jemně jsem se namalovala a šla do pokoje Liss.
Marcus slíbil její bezpečí a já mám v něm plnou důvěru.
šaty:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zaklepala jsem a na "dále" vešla dovnitř. Liss stála u okna a na sobě měla dlouhé černé šaty. Usmála jsem se a ona mi úsměv opětovala.
"Co ta ruka?" zeptala jsem se a vzpoměla si na to, co jí Ben provedl. Liss se podívala na svou paži. Nic tam nebylo, což jsem nepochopila, když ji tam způsoboval řezné ranky nožem.
"No. V pohodě. Hele něco jsem ti neřekla. Můj...Můj táta je anděl a já jsem tudíž z půlky anděl" řekla a mně spadla brada. Je pravda, že démonům a andělům se vše zahojuje rychle.
"A-aha" dostala jsem ze sebe. "Pojď musíme na snídani. Mám pak ještě nějakou práci" oznámila jsem ji a už ji táhla dolů do jídelny. V jídelně seděl Marcus a Kevin. Pustila jsem Liss a šla ke Kevinovi. Políbila jsem ho a on se usmál.
"Dobré ráno kočičko" řekl a já se usmála. Posadila jsem se vedle něj a na talíř si dala chleba se sýrem.
"Ehm..." odkašlal si Marcus a podíval se nejdříve na Kevina a pak na mě. "Synu a Mell. Kdy bude svatba?" zeptal se a já se rozzářila. Liss se zakuckala.
"Vy...jste za-zasnoubení" vykoktala.
"Ano. To jsme. Už dlouho" řekla jsem a nechápala ji. Copak jsem jí to neřekla? Liss už nic nenamítala.
"Co nejdříve" odpověděl svému otci Kevin a vzal mě za ruku.
"To doufám"mrkl na nás Marcus a já v jeho očích viděla nedočkavost. Ne ze svatby nebo z toho, že se jeho syn bude ženit. Ale z toho, že konečně dosáhne toho, čeho chce. Zahnala jsem tyhle myšlenky, dojedla svou snídani a na talíř naložila snídani pro Nicolase. Liss vstala a šla za mnou.
"Kam jdeš?" zeptala se a já se ušklíbla.
"Za Nicolasem. Udržuju ho při životě." řekla jsem a Liss se zastavila. Hned se, ale dala do pohybu. Došly jsme k jeho cele a Darkeni nám otevřeli. Vstoupily jsme a oni zase zavřeli.
"Liss" zašeptal Nicolas a Liss ho okamžitě objala. Něco mi tu uniklo.
"Jsi v pořádku" zašeptal znovu a Liss přikývla.
"Jo je. Tady máš jídlo a...Ikantatem. Liss. Musíme už jít." řekla jsem a ona přikývla. Políbila Nicolase a šla za mnou. Aha. tak jsou vážně spolu.
Šly jsme potichu po sklepení, každá ve vlastních myšlenkách.
"Mell? Mellanie!" slyšela jsem za sebou povědomý hlas, ale nemohla ho přiřadit k žádné tváři, které patří. Otočila jsem se a viděla černovlasého kluka s tetováním na krku, kterého táhli dva Darkeni. Liss se taky otočila a pak se s nadějí v obličeji podívala na mě.
Seděla jsem ve třídě a učitelka nám představovala nového žáka. Robert Jackson. Když procházel kolem mě usmál se.
Byla jsem v parku a nějaký kluk mě obtěžoval a ON, Robert mi pomohl.....
Najednou se mi v hlavě vybavovaly vzpomínky. Na toho kluka. Na Roberta.
"Robe..."
----------------------------
Ahoj
Snad se líbí. Takže si vzpomněla na Roberta. Woow. Ale nebojte se. Ještě se tam toho stane hodně ;). Napiště své dojmy a pocity. Charakter ask nám bohužel nevyšel, tak jsem ho zrušila. Snad výjde příště...
A omlouvám se, jestli vám to příjde jako spoiler(tahle kapitola), ale ten nápad se mi zamlouval.
