Je to jen otázka času...

6.

Rodiče jsou s Leni v nemocnici,  takže bych ho mohla vzít k nám. Sklonila jsem se k němu, a lehce mu zatřásla ramenem. On spal dál. Rozhodla jsem se teda že s ním zatřásnu víc. 

,,Co je?'' zeptal se ospale.

,,Honzo, musíme jít!'' řekla jsem a začala ho opatrně zvedat. On neprotestoval.

Jelikož jsem výškově dost malá, a on zase hodně vysoký tak jsem ho jednou rukou vzala okolo jeho boku a jeho ruku dala kolem mích ramen, muselo to vypadat směšně. Táhla jsem ho z kina k nedaleké zastávce, oddechla jsem si že venku až na nějakou babičku se psem NIKDO není. Nechtěla jsem aby ho když tak nějaký jeho fanoušek nebo fanynka viděly ožralého.

Posadila jsem ho na jednu plastovou lavičku, a šla jsem se podívat kdy to jede. Za čtyři minuty. Šla jsem si k němu sednout, a podívala jsem se na něj.  Jeho zavřené, přesto krásné oči, krásné rty, a ty ruce. Vzala jsem ho za ruku a trochu jí zmáčkla aby se probral.

Nereagoval.

,,Honzo!'', ,,Honzo''! šeptala jsem.

Pořád nereagoval, bála jsem se že by snad měl otravu alkoholem, a tak jsem mu položila dlaň na místo kde je srdce. Nic. Honem jsem mu přiložila dva prsty pod čelist abych se ujistila že má tep. A....... měl tep :D. Ještě jsem mu dala pod nos zápěstí jestli dýchá a dýchal.

Autobus už přijížděl, jaká náhoda že byl taky skoro prázdný. Honem jsem se tam s Honzou nasoukala, a zaplatila jízdenky. Posadila jsem ho k oknu a já sama jsem si sedla do uličky a podívala se na něj. Oči měl otevřené.

,,H-honzo?'' špitla jsem.

Podíval se na mě, a potom zavřel oči chvíli zůstal v téhle pozici ale pak se mu hlava začala nebezpečně naklánět k oknu, natáhla jsem ruku a hlavu mu posunula aby byla rovně, ale pak mu hlava spadla na  mé rameno.  

Nechala jsem ho tak, bylo ti i docela příjemné.

Když jsme dojeli na zastávku k našemu paneláku tak jsem ho znovu alespoň na chvillinku vzbudila, aby aspoň trochu spolupracoval. Přišli jsme ke dveřím, odemkla jsem, a hned na mě vyletěla naše domovnice. Domovnice je hnusná zlá ropucha která všem partajím ničí život.

,,Koho to táhneš Carmenitio?'' optala se.

Carmenitio mi říká schválně, aby se mohla mému jménu vysmívat.

,,Bratrance'' zalhala jsem. ,,Je hrozně unavený''

Chvíli se na Honzu zkoumavě dívala, a pak udělala něco co mě fakt překvapilo.

,,Tak běžte'' řekla a pokývla svým smetákem.

Nečekala jsem že to bude tak rychlé.

Když jsem odemkla položila jsem ho na gauč. Honem jsem si svlékla bundu a boty, a jemu jsem je svlékla taky. Rozložila jsem gauč aby měl kde spát, a chvíli jsem přemýšlela jestli ho mám svléknout. Brácha který je už dávno dospělí si tady nechal pár hezkých košil,a tak bych mu mohla jednu obléknout.

Sundala jsem mu tričko a kalhoty a naskytl se mi pohled na boxerky s dinosaurky :D bylo to hrozně roztomilý. Nandala jsem mu košili, a položila ho do postele...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ