ZAČÁTEK KONCE

1*

PŘEDTÍM

Probudím se do krásného slunečného dne. Sluneční paprsky prostupují okny jako zlato a mě vykouzlí úsměv na tváři. Zvednu se z postele a protáhnu se. Kouknu se ven s spatřím děti před naším domem, jak si vesele hrají na hřišti. Také jsem si kdysi takhle hrála, ale ty časy už jsou nenávratně pryč.

Obléknu si svoje sportovní kraťasy, tričko a běhací boty. Jdu do kuchyně, dát si malou snídani, která mi dodá energii a radostně vyskočím z vchodových dvěří našeho rodinného domu.

Rozeběhnu se po ulici a vnímám pouze jak dopadají mé nohy na asfalt. Hned ráno jsem měla jasno, že půjdu běhat. Miluju sport, a zejména běhání. Je to pro mě něco, u čeho dokážu nechat plynout své myšlenky. Nemyslím na školu, na své kamarády ani na rodinu. Prostě jenom já a země.

Je sobota ráno, takže samoobsluha na náměstí má určitě otevřeno. Vběhnu bez zastavení do krámu a už ve dveřích mě vítají známé hlasy: ,,Ahoj Beth! Ty jsi dneska jako sluníčko!" křičí na mě pan Morris. Je to starý pán, kterému čas od času ořinesu něco dobrého na zub nebo sis ním jdu jen tak povídat. ,,Dobré ráno pane Morrisi! Jak se máte?" zvyšuji hlas, aby mě slyšel. ,,Ale děvenko! Znáš to, život může skončit kdykoliv!" křičí na mě také. Je to velký realista.
,,Koho to tu máme?" slyším hlas mé matky, ,,Snad naše hvězda nevstávala tak brzy?"
,,Ty si vždycky musíš šťouchnout mami, že jo?" zasměju se a vezmu jí rohlík z ošatky, zakousnu se do něj a vyskočím na pult.

Když jsem byla malá, chodila jsem sem s mamkou každé ráno pro čerstvé pečivo. Maminka si vždycky přála pracovat v samoobsluze, ale bohužel jí nezbylo nic jiného, než pracovat v továrně na konci města, aby s tatínkem uživili rodinu. Po čase už jí práce v továrně nebavila a tak se rozhodla, že si splní svůj sen. Otevřela si svou prodejnu s čerstvými rohlíky. Začátek nebyl vůbec lehký. Naše rodina byla chudá, ale tatínek si kvůli maminčině snu nechal přidělit ještě další dvě práce. Je naprosto úžasný. Vždycky jsem si přála mít takového manžela, jako byl můj tatínek. Nikdy jsem nesnila o princi na bílém koni, ale o muži, který by byl jako on.

Poděkuji za rohlík a běžím dál. Vezmu to přes park, náměstí a nakonec se zastavím u své kamarádky Heather.
,,Heather? Jsi doma?" otevřu dveře od jejího domu. Najednou se ozve pod schody obrovská rána. Samým úlekem odskočím. Z kumbálku pod schody vyleze kamarádka celá od pavučin a prachu.
,,Ahoj Beth!" rozzáří se jí úsměv na tváři. ,,Copak tady děláš tak brzy ráno!"
,,Ach Heath! Co to tam děláš? Vypadáš hrozně!"
,,Mamka mě vyslala hledat starý set na tenis."
,,Aha." začala jsem se jí smát. ,,Rozhodla jsem se, že si půjdu zaběhat. Dneska bude opravdu krásně! Co kdybychom si zašli odpoledne na zmrzlinu a na šlapadla!"
,,To zní super!" přijmula můj návrh.
,,Tak vě tři na náměstí." Ani jsem nečekala na její odpověď.

Zamířila jsem domů. Po slunci ale najednou nebylo ani stopy. Obloha se zatáhla a začalo neuvěřitelně pršet. Jen tak tak jsem doběhla domů a zavřela za sebou dveře. Sledovala jsem tu pohromu z domu. Ty šlapadla asi odvolám.

Počasí je opravdu nepředvídatelné. Ale věřte, tohle je jenom začátek. Tešte se na další část!

S láskou j_