ZAČÁTEK KONCE

5*

PŘEDTÍM

Slyším z obývacího pokoje vzlykat oba rodiče.
,,Nebreč lásko. Všechno se zase spraví. Budeme muset více vydělávat, ale všechno bude jako dřív."
,,A co když ne? Co když úplně zkrachujeme?"
,,Nic takového neříkej. Bude to dobré."

Přišla jsem za rodiči, kteří se společně objímali na gauči a přitulila se k nim.

Probudím se ráno v objetí obou rodičů. Je neděle ráno. Vyskočím na nohy a jdu udělat všem snídani. Mamka přijde do kuchyně s kruhy pod očima. ,,Dobé ráno." věnuji jí povzbuzující úsměv, který mi v zápětí oplatí.
,,Rozhodla jsem se," řekla jsem, ,,budu pracovat v továrně. Vezmu si to jako brigádu. Budu tam chodit po škole. Nemám s tím problém. Zvládneme to."

Maminka se znovu rozbrečí. ,,Nemusíš to dělat."
,,Ale já chci. Pomůžu."
,,Máme skvělou dceru." řekl taťka opřený o futra kuchyně.

,,Odpoledne zavolám na policii. Nahlásím to a začneme to řešit. Chci vědět, kdo to byl a chci ty peníze zpátky." řekl taťka s odhodlání.

,,Nechci u toho být až to tady budou vyšetřovat. Mohla bych jít někam s Haley?"
,,Jasně broučku."

Rozběhnu se nahoru do pokoje a vytočím číslo.
,,Ahoj Bethany! Jak je?"
,,Joshi prosím, nechtěl by si se mnou dneska někam jít. Nechci být doma."
,,Ale jasně. Pro mou krásnou kamarádku vždycky všechno!"
,,Děkuju. Ve tři před naším domem?"
,,Jasně. Budu se těšit. Ahoj."

Joshe mám moc ráda. Jestli je někdo, komu mám říct o konci světa, tak o krádeži, je to zrovna on. Známe se od dětství a nedám na něj dopustit.

Ve tři hodiny jsem nastoupená před dveřmi našeho malého, skromného, vykradeného domu. Josh přiběhne po chvíli úplně zadýchaný, spocený, jeho bílé tričko se mu lepí na vyrýsované svaly. Koukám na něj jako na boží zjevení...
,,Bethany? Jsi v pohodě?" Přistihne mě jak se na něj zasněně koukám.
,,Jo jo. Promiň. Ahoj." Věnuji mu objetí.

Jdeme do blízkého parku. ,,Co se tedy stalo?"
,,Vykradli nás." do očí se mi nahrnou slzy.
,,Jak je to možné?"
,,Nevím přišla jsem domu a tam všechno rozházené, nakonec taťka zjistil, že nám vzali všechny peníze."
,,To mě moc mrzí. To je jako konec světa."
,,Ten teprve přijde. Bouře má být po celém světě a všechno zničí. Budeme mít štěstí, jestli přežijeme..."
,,Nic nebude prosímtě. Jaký konec světa? Ten už měl být tolikrát..." začal se smát.

,,Já bych se moc nesmála..." pronesla jsem s vážným tónem. Ale stejně jsem se rozesmála. S ním to nejde se nesmát.

Jak se tam svíjíme smíchy a já pomalu zapomínám na všechny problémy, přiběhne ke mě chlupaný pes. Začne se mi lísat k noze. Pohladím ho. ,,Doney!! KE MĚ!" Pes se otočí a běží ke svému páníčkovi...