Z lesa

5.kapitola

Všude kam jsem se koukla byly lidé.

V lidské podobě mě nemohli poznat... Tuhle tu vesnici prostě nesnáším!... Ale něco je tu jinak. Uprostřed náměstí zastavil královský kočár. Šli jsme trochu blíž. Vystoupil král a za ním malá dívka. Mohlo ji být tak 14 let. V ruce držela bílou kytici. Byla roztomilá.

Usmála jsem se. Všichni poklekly krom nás. Tohohle krále nemá nikdo v lásce. Král nás zabíjel pohledem.

,,Pokleknout! Jsem váš král!" Namyšlenec. Tomu se klanit nebudu. Zazubila jsem se.

,,Ale prosím tě dědku. Co mi uděláš? Pošleš na mě ty tvé pejsky?" Začal rudnout vzteky.

,,Zatknout! Popravit!" Ta holčička něco zašeptala. Natáhla ruku. Otevřela dlaň. Bílé lístky se snesli až k nám. Stráže zastavily. Pak spadli do hlubokého spánku.

,,Kdo jsi?" Koukla jsem se na dívku.

,,Jmenuji se Hana. Můj otec byl z pěti povstalců. Ochraňuji krále. Kdo jste vy?"

Usmála jsem se. Kolem nás se vytvořila energie. Za chvilku jsme stáli ve své pravé podobě. Yuu měl krásné modré křídla. Ken měl u oka blesk. Po těle měl skoro všude blesky. Aoi byla zase elfka. Dívka se usmála. Zavřela oči. Kolem ní byla bílá energie. Když je otevřela měla bílé vlasy a červené oči. Ona ovládá moc bílé květiny... Která nemá jméno... Lidé ji říkají různě. Bílá smrt, Bílá kráska, Bílá naděje, Bílá lež, Bílý démon, Kytka nebe...

,,Co jste zač?" Zeptala se.

,,My jsme členové pěti povstalců. Tohle je naše velitelka. Ty teď patříš k nám. Děti pěti povstalců mají důležitý úkol." Usmál se Ken. Přistoupila jsem k ní. Dotkla jsem se její tváře. Usmála jsem se.

,,Teď jsme rodina."