Z lesa

3.kapitola

Konečně jsme dorazili do té jeho základny. Všude byly podivné stvoření. Elfové, pegasové, lidé, polo zvířata... Zaujala mě jedna elfka. Měla modré vlasy a oči. Byla moc krásná. V ruce měla luk. Vystřelila. Ta asi nikdy neminula. Koukala jsem se na terč. Byl šípem probodnutí skrz na skrz.

,,Další lidská dívka? Nevypadá boje schopná." Přijde k nám. Zamračím se. Yuu se na mě ušklíbne.

,,Ano. Je to člověk." Spražím ho pohledem. O co mu jde. Musím v této podobě zůstat ještě dvě hodiny. Proto nesnáším lidskou podobu. Vzala jsem si jeho katanu. Zazubila jsem se. Tuhle hru můžou hrát i dva.

,,Tak si mě klidně vyzkoušejte." Mrkla jsem na Yuu. Ten se zazubil a vzal do ruky bílo-černou katanu. Podal mi ji.

,,Ta je tvoje. Teď mi vrať mou." Vrátila jsem mu jeho modrou katanu. Ta má je hezčí. Zazubím se. Chvilku spolu bojujeme. Nevýhoda že jsem teď lidské podobě. Je rychlejší a silnější. Začíná mě to srát. Sekla jsem do prázdného místa. Koukla jsem se na oblohu. Yuu měl modrá ptačí křídla. Odfrkla jsem si.

,,To není fér!" Nafoukla jsem tváře.

,,Máš moc hezké vlasy." Za mnou se objevila elfka.

,,Jmenuji se když tak Aoi."

,,Já jsem Yasu."

,,Krásné jméno."

,,Dík." Už uběhla jedna hodina. Ušklíbla jsem se. Už se těším jak se bude tvářit až mě uvidí v mé pravé podobě.

,,Jsi silná na lidskou dívku." Pochválila mě.

,,Dík." Usmála jsem se.

,,Tak tě jdeme představit ostatním." Vzala mě za ruku. Zavila. Co? Proč vije?

Postavila mě na nějaké menší pódium. Kolem nás bylo dost lidí. Kterých příbývalo. Já jsem byla za oponou. Všichni utichli. Tak jsem tedy přišla do prostřed pódia.

,,Jsem Yasu." Koukla jsem se na dost staré hodiny.

,,Lidská dívka?! Děláte si prdel!" Zakřičel nějaký namyšlení debil. Zazubila jsem se. Aoi už chtěla přikývnout ale já ji zastavila.

,,Promiň Aoi." Yuu se zazubil na Aoi. Kolem mě se utvočila bílo-černo-zelená záře. Mé vlasy se změnili. Oblečení jsem měla zase své. Zastříhala jsem ušima. Ocáskem jsem mrskla ze strany na stranu. Otevřela jsem oči. Měla jsem je zase zelené. Všichni vykulili oči.

,,Jsem Yasu! Poslední plnokrevník bílých gepardů! Jsem dcera muže který byl jeden z pěti povstalců!" Všichni vykulili oči. Tentokrát i Yuu. Aoi a Yuu přišli ke mě. Koukli se na sebe a pak oba na mě.

,,My jsme také děti z pěti povstalců." Zašeptala Aoi. Yuu přikývl. Usmála jsem se. Ale vy máte aspoň někoho ze své rasy.

,,A ty Yuu! Jak jste mi mohli tajit že je bílý gepard!?"

,,Byla to sranda." Zazubil se. Ona vytáhla luk a začala po něm střílet. On uhýbal. Odfrkla jsem si. Začali mi brnět prsty. Co to je za pocit. Všechno kolem nás začalo vybuchovat. Všichni si vzali zbraně. Před námi se objevila pětice podivínů. Ale to co jsem spatřila.

,,Ty?"

,,Dlouho jsme se neviděli Yasu."

,,Ty mi nemáš právo říkat jménem! Kvůli tobě jsem sama! Kvůli tobě zemřeli mí rodiče! Sestry! Kvůli tobě jsem ztratila svou rodinu!" Začala jsem brečet. Málem bych se na něj vrhla kdyby mě nechytil Yuu za zápěstí. Objal mě. Drtila jsem v rukou jeho tričko.