Z lesa

4.kapitola

Odfrkl si.

,,Někdy příště Yasu." A zmizel. Nic nechápu. Vedle nás se objevil bělovlasý kluk.

,,Kdo jsi?" Koukl se na něj Yuu.

,,Syn blesku. Je nás mnoho takže." Poklekl si.

,,Můj otec byl jeden z pěti povstalců. Poslal mě sem abych vám pomohl. Má pro vás vzkaz." Koukl se na mě. Měl krásné modré oči.

,,Ty... Ty si nový vůdce pěti povstalců. A my ostatní jsme její vojsko. Ty, ona a já... Pak ještě někdo koho musíme najít." Celou dobu se díval na mě.

,,Já?" Nechápavě jsem naklonila hlavu.

,,Ano. Tvůj otec byl jeden z nejsilnějších. A ty máš jeho krev." Usmál se.

,,Mé jméno je Ken. A vaše?"

,,Já jsem Aoi."

,,Já Yuu."

,,Jmenuji se Yasu." Usmál se.

,,Moc krásné jméno." Zčervenám.

,,Ani ne." Zašeptám pro sebe. Odfrknu si.

,,Tak jdeme najít posledního člena. A zabít ty šmejdy." Zavrčím.

,,Ano!" Všichni natěšeně vykřiknou. Zakroutím pobaveně hlavou.

,,Ale první se jdu najez." Otočím se k nim zády a nasměřuji si to asi do kuchyně. Jo! Byla to kuchyň! Můj čich nikdy nezklame!

Napapaní se dáme na cestu. Já ve předu. Vypadáme hustě. Občas se objeví nějaký démon. Ale jsou na nás moc slabí.

Usmála jsem se. Před námi se konečně objevil démon jinačího levelu. Vytáhla jsem katanu. Ano. Byly jsme všichni v lidské podobě. Víte že mě to docela sere. Ale potulují se tu prý lidé. Začala jsem si prozpěvovat písničku. Tuhle píseň mi máma zpívala před svou smrtí. Umírala mi přímo před mýma očima. Zadržela jsem slzy. Tenhle démon byl větší něž stromy. Dost velký obr. Začali mi zase brnět prsti na rukou. Náhle jsem pocítila nával energie. Byla mi povědomá. Zavřela jsem oči. Nechala jsem ji putovat po celém těle. Bylo to příjemné. Otevřela jsem oči. Natáhla jsem před sebe ruku a pohladila démona po tváři. Nevím jak jsem na něj dosáhla. Vykulil oči a ani se nehnul. Dala jsem mu pusu na čelo. V tu dobu jeho černo-červené tělo obklopila modrá záře. Změnil se v prach. S úsměvem jsem se koukla na ostatní. Ten jejich pohled. Musela jsem se začít smát. Vypadali jako kdyby měli za chvíli omdlít.