A už jsem tady zase. V černé temné nicotě Osmnáctky. Má hlava je jako by otevřená všem a duše ostatních stejně tak.
Svou myšlenkou vytvořím houpačku a posadím se na ni. Nervózně se rozhoupu a čekám na ně.
Mračím se. Ne naschvál, spíše k nim opravdu pociťuji nějaký odpor. Bonnie mám raději. Je hodná a milá nebo se o to alespoň snažila. To se musí ocenit.
"Ahoj, Muty." Modrovlasá dívka ke mně přiskočí a ihned mě obejme. Bonnie se od Konnie neliší jen vlasy a jejich střihem. Je boubelatější, zatím co Konnie je hodně hubená a jsou vidět i její svaly. Pak jsou tu věci, které jsou stejné - jejich malá výška.
"Nazdar." odfrkne Konnie a zkříží ruce na prsou. Dívá se někam do dálky, jako by tam něco bylo velice zajímavého. Jen se chce vyhnout mému pohledu... Dětinské.
Bonnie se ode mě odtáhne a přiloží ukázováček ke svým ústům, jako by věděla, že chci vypustit nějakou nemístnou a potupnou hlášku vůči její sestře.
"Ptal ses, proč jsme tě vedli ke smrti." promluví Konnie. "Vedli jsme tě zcela úmyslně." dodá tvrdě.
Existuje někdo, koho teď nesnáším víc? Protože já myslím, že ne.
Bonnie mě dlouze a mrazivě pozoruje. Z její mysli jde ke mně jedna věta, kterou mi stále opakuje: "Kašli na ni, Muty."
"Pamatuješ si, jak ses tehdy na ty dva dny vrátil do reality? Tak to část serveru spadla." Bonnie si sedne vedle mě na druhou houpačku. "Smazal se jeden jediný svět, ale i to dokázalo nadělat nepořádek." Podá mi složený kus papíru a Konnie její gesto sestersky polohlasně doplní: "Jediná dochovaná zpráva."
"Čti nahlas." poručí Bonnie, jako malý generál, ale z jejího úsměvu a náznaku smíchu to nijak negativně neberu.
Rozložím papír a pohlédnu na první slovo prvního řádku:"Jestli tohle čteš, tak jsem nejspíše mrtvý - nepíše se to tak vždy ve velice dramatických filmech, aby to dodalo ten správný efekt?Pokusím se být stručný. Jen nikdy nezapomínej, že pocity, které máš zažívají milióny dalších lidí na světě. Jsou naprosto normální.Asi jsi se už setkal s Bonnie, Konnie, Lumitte, Asudaru, Dezzie a Sally. Jejich úloha je důležitá, protože to tu mají na starost a zároveň pomáhají lidem, aby se srovnali s minulostí, pocity a tak dále. Nikdy by nikomu neublížili. Jejich cílem je vyhnout se smrti. Bojují za životy ostatních a to zcela dobrovolně. Pak je za mě pochval.Tento svět je jedno obrovské hromadné nitro všech bytostí světa. Jedna velká mysl. To co bude v tvé mysli, budeš držet ve svých rukou. Myšlenky se začnou měnit na fyzické věci. Nevím, jak to vysvětlit lépe. Jedno sem podivně nepatří - přeludy. Chtějí nás jen zabít. Nemají tu žádný pořádný důvod nebo cíl. Jsou to jen takové srandičky vývojářů. Jsme snad nějací lidé uprostřed hry? Charakteři?Tohle začíná být úplná americká telenovela.Neví se, kdo server vymyslel a vytvořil, ale je s ním spojeno jméno Alex Petrov. Kolem něj je taky dost otázek a žádná odpověď...Vím, že jsi stále zmatený, ale to časem přejde. Věřím v to.Asi se stále ptáš, proč jsi byl veden do Černého lesa. Černý les jsem osobně nikdy neviděl... Vlastně nikdo ho neviděl, aniž by nezemřel. Jsi první, kdo to dokázal, i když jsi při tom něco/někoho ztratil.Jak mohu vědět, že jsi to dokázal, když to píšu dříve než jsi vstoupil do Černého lesa? - Tady na serveru mám schopnost vidět budoucnost. Nejsem první ani poslední s touto schopností. Asi je na čase, abych se představil - Mé jméno je Jeff Retchir a jsem bratr Pepiho."
ČTEŠ
Ten svět, Jež vidíme
FanfictionDRUHÝ DÍL Nastane velká bitva. Bitva o tak pošetilou a podivnou věc, že jí ani věda nerozumí. O lásku. Jenže nejen o ni... Přeludy se do toho taky cpou. Smrt není nikdy koncem. Příběhy pokračují stejně jako životy lidí - i tento příběh ještě z dalek...