Ten svět, Jež vidíme

Večeře

Chanti se zasměje. "Jen tak." odvětí. "Byla tu zrovna s námi, tak se připojila. Nemůže být strážkyní, ale i tak může a je tvým přítelem."
"Na tom něco bude..."
Lumitte nás tiše pozoruje a za chvíli za sebou slyším známé hlasy.
Otočím se a všimnu si, že za mnou stojí Asudaru s Dezzie a k tomu ještě drží Sally v rukou.
"Ahój!" ozve se Sally jako první.
"Mohu se teď vrátit zpět do reality?" zeptám se a otočím se na Chanti.
"Ty si nevybereš strážce teď?" zeptá se Asudaru a přistoupí ke mně.
Hlavně, že jsem rychle zmizel. - pomyslím si.
"Chci si to nechat projít hlavou." oznámím jí tvrdě a Chanti mě mlčky přesune zpět do mého pokoje.
Otevřu oči a zvednu hlavu z mého počítačového stolu. Protáhnu si ruce a prokřupu si klouby u prstů.
Mám si vybrat strážce... Pepiho bratr Jeff byl jedním z těch, co se o server starali - Budu těm holčinám říkat Pětka. - Patřil k Pětce. Podle něj jsme na serveru nějací charakteři hry, ale jaké hry? A kdo je ten Alex Petrov kolemž něj jsou samé otazníky?
Zakloním hlavu a pohlédnu do stropu. Chci chvíli klidu, ale v tom se dveře mého pokoje otevřou a já v nich uvidím mámu.
"Pojď se najíst." řekne rychle, přidá úsměv a bez zavření dveří odejde.
Vydechnu vzduch z mých plic a stoupnu si na nohy. Prohlédnu si sám sebe a ujistím se, že mám na sobě vhodné oblečení.
Opustím pokoj a šourám se do kuchyně. Při mé pomalé chůzi se podivím, že je v kuchyni tak rušno.
Táta se dlouze zasměje.
Zamračím se a dorazím do kuchyně.
"Co se-" začnu, ale odpovím si sám.
Před očima vidím Aigis a Freye, jak pomáhají mamce s vařením.
"Ahoj Mety." ozve se Aigis a obejme mě. Pomalu a zmateně její objetí přijmu. "Nediv se, co tu děláme a važ si toho." Odtáhne se a Frey mi podá můj talíř s jídlem.
"Jak se máš, brácho?" zeptá se řečnicky a jeden koutek mu povyskočí do úsměvu.
Cítím se trapně. Moji kamarádi mi vaří u mě doma.
"Co tu tak stojíš?" zeptá se táta. "Mazej si s tím sednout!" poručí a prsty si přejede po strništi na jeho bradě.
Mlčky ho poslechnu. Frey se ke mně přidá.
Posadím se a on si sedne vedle mě. Zkříží ruce na prsou a začne:
"Zítra s Aigis odjíždíme do Francie. Budeme tam měsíc na výměnném pobytu. Aigis tam bude ohledně obchodu a já ohledně počítačů." vysvětlí a sjede na židli níž.
"Ty studuješ informatiku nebo co?" zeptám se zaujatě a od jídla se zatím nedotýkám.
"Ano, jsem hacker."
"V tom případě bys mi mohl-"
"Hele, vím o Alexovi Petrovi a jsem na stopě těmto lidem, ale nemám nic, co by ti mohlo pomoct."
"Jak o něm víš?"
"Jsem hacker." Usměje se povýšeně.
"Vždyť ses toho ani nedotkl!" Aigis k nám přistoupí a v závěsu za ní jde i máma.
Všichni tři se posadí ke stolu a podívají se na své talíře.
"Táta jíst nebude?"
"On už něco měl." odpoví máma a zakousne se do prvního sousta. "Máš sympatické kamarády." pokračuje.
Usměji se a prohlédnu si je, jak jedí a po očku mě pozorují.
"Sám nevím, co bych si bez nich počal." připustím.
Aigis se začne červenat a Frey něco zamumlá. Mámu odpověď nadchne a usměje se co nejvíce to umí.