Cool girl

California school

Přemohla jsem všechny své úvahy vrátit se domů, zůstat v autě, nebo se zahrabat někam za školu a neochotně jsem vylezla z našeho renaultu.

,,Užij si to, neboj určitě se tu brzy skamarádíš ,, usmála se na mě mamka, popřála mi hodně štěstí a vyrazila po příjezdové cestě směrem za Angee do nové práce.

Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem na to všechno vlastně úplně sama.

,,Tak jo...hlavně nepanikař...nádech vydech,, uklidňovala jsem sama sebe, né že by to nějak extrémě pomáhalo.

Pomalu jsem se vydala k hlavnímu vstupu do školy. Procházela jsem kolem početných skupinek mých vrstevníků. Cítila jsem na sobě jejich zvědavé pohledy, něco ve stylu ,,Co je to zase sakryš za exota!?!,, snažila jsem se to ignorovat a nezpozorovaně proklouznout až do hlavní budovy.

Vešla jsem do obrovské vstupní haly, ze které vedly dvě chodby, napravo a nalevo.

Přímo přede mnou se rozkládaly dlouhé schody vedoucí kamsi nahoru do prvního patra.

,,Kolik tu je asi pater?,, zamumlala jsem si potichu pro sebe.

,,Přesně čtyři a ještě půda, sklep, tři tělocvičny, venkovní hřiště, laborka, školníkova bouda a školní kantýna!,, ozvalo se pohotově za mnou.

Stál tam kluk, asi v mém věku, menšího vzrůstu.

Měl hnědé vlasy učesané na stranu, čistou košili a...no zkrátka dokonalý školní úbor.

Veliké brýle mu padaly na nos, což podtrhávolo jeho komicky působící postavu. Tvářil se znechuceně a podrážděně zároveň.

,,Co prosím?,, otočila jsem se na něj. ,,Mám ti to zopakovat?,, posunul si brýle na nose a upřeným, naštvaným pohledem se mi díval zpříma do očí.

,,Mmm...jo promiň, jsem tu nová a no nevíš...,, probrala jsem se.

,,Já vím, že jsi tu nová nemusíš mi to připomínat! Tvoje tričko je rozhodně už starší várka a vůbec se ti nehodí k tý bahení kabelce, nebo co to je za hadr...no každopádně 2.B je ve druhym patře!,, věnoval mi ještě jeden znechucený pohled a vydal se napříč levou chodbou.

Stála jsem tam a nevěděla jestli se mám smát, nebo přemýšlet o návštěvě nákupáku.

Každopádně mě silně rozhodil a moje, už tak nízké sebevědomí kleslo na bod mrazu.

,,No jestli jsou všichni taky takový, tak to se můžu těšit na nádherné dva roky utrpení.

Přičemž tohle byl ještě kluk, tak co budu dělat, až se setkám s holkama...,, zhrozila jsem se.

,,Neboj, není to tu tak strašný, jak se ti asi momentálně zdá, tohle je pouze školní vyjímka.,, přistoupila ke mě s úsměvem tmavovlasá dívka.

,,Jejda, asi bych se měla naučit nechávat si své myšlenky jenom pro sebe,, usmála jsem se na mile vypadající dívku.

Hnědé kudrnaté vlasy jí padaly do obličeje .

,,To byl Kolin - je to takovej velkej školní chidící magazín, ví o všem, co se kde šustne, všechny drby, klepy a pomluvy. Z toho s tou kabelkou si nedělej hlavu, to schytáváme dennodenně všichni, jednou má někdo moc růžový tílko, jindy zas příliš vybledlou mikinu a ojediněle úplně ,,out,, conversky - jemu se prostě nezavděčíš.,, zasmála se.

To mi trošku zvedlo náladu a úsměv jsem jí opětovala.

,,Míříš do 2.B je to tak?,, odrhnula si neposlušné vlasy z čela.

,,Ano, proč?,, přešlápla jsem z jedné nohy na druhou.

,,Já jsem Jessica, ale všichni mi říkají Jess, tvoje nová spolužačka.,, a podala mi svou pravačku.

,,Já jsem Amy.,, potřásla jsem jí rukou.

,,Tak pojď Amy, predstavím tě! ,, pokynula na mě a vydala se nahoru po schodech.

Stála jsem před dveřmi mé budoucí třídy a přála si být doma pod peřinou, oddělená od zbytku světa.

,,Tak pojď!,, usmála se Jess.
Odmítavě jsem zavrtěla hlavou.

,,Jen pojď!,, chytila mě za ruku a vtáhla mě do učebny dřív, než jsem stačila jakkoliv zareagovat.

Všichni se mezi sebou vesele bavili, dopisovali domácí úkoly z matiky a chvílemi bylo slyšet hlasitý smích.

Jakmile jsem se však zjevila před tabulí, ruch náhle utichl. Všichni na mě upřeli své pohledy, předpokládám, že nás tam mohlo být tak 19 a nastalo hluboké ticho.

,,Hej lidi, tak tohle je Amy, od teď bude chodit k nám, u koho je v lavici volné místo?,, představila mě se stále veselým výrazem Jess.

,,Ahoj, já jsem Case, jestli chceš můžeš si sednout ke mě.,, ozvala se blonďatá dívka ze zadní lavice.

,,Jeee díky.,, usmála jsem se s úlevou a prokličkovala mezi lavicemi až k ní.

Pohledy ostatních mě stále pronásledovaly a mě to začínalo být dost nepříjemné.

,,Nemám něco na obličeji, nebo ve vlasech?,, otočila jsem se ustaraně na Case.

Podívala se na mě a potom na ostatní. ,,Asi bych tě měla představit viď?, tak tohle je Nina, Sára, Tom....,, né, že bych si všechna ta jména stihla zapamatovat, ale všichni vypadali moc mile.

,,Hej píšem fyziku!,, ozvalo se najednou zoufale od někud ode dveří.

,,A to je Lukas,, poznamenala nezaujatě Casy. Celá třída, se najednou dala do pohybu.

,,Z čeho?,,

,,My jsme měli dneska něco psát?,,

,,My máme dneska fyziku?,,

Můj pohled stanul na Lukasovi, měl blonďaté vlasy, nádherně modravé oči a černé přiléhavé tričko, pod kterým se mu rýsovaly svaly...hmhm prostě normální kluk, žádná vyjímka.

,,Líbí se ti?,, strčila do mě najednou Case.

,,Co...né...jen..jen mě zajímalo co teď probíráte ve fyzice...,, ok důvěryhodnější odpověď jsem si vymyslet nemohla.

,,Aha...no tak to jo.,, opověděla mi se smíchem.

Trochu jsem zčervenala a začala predstírat zaujatost zprávami na messengeru - hlavně nenápadně.