Do učebny vtrhla postarší učitelka menší postavy.
,,A zvednout!,, zavelela vyskokým, rázným hlasem. Rychle jsem odhodila mobil a vzpřímila se nad lavicí.
,,Dneska si probereme bezobratlovce....sednout!,, otočila se energicky k tabuli a začala na ni něco rychle psát.
,,To je paní Kemblová, vypadá jako milá postarší dáma, ale dávej si na ní pozor, ve třídě je dost nebezpečná.,, naklonila se ke mě Case.
,,Co se to tam v zadu děje?,, zpražila nás pohledem.
,,Laskavě nevyrušuj...ty....ty...tebe neznám...Casy kdo to je a co tu dělá?,, zarazila se na chvíli ve svém zrychleném tempu.
,,To je Amy Kártnová, je tady nová, přistěhovala se z Londýna...,, představila mě Case.
,,Dobře, Dobře...no tak pojď k tabuli Sami!,, vybídla mě ostře.
,,Amy!,, opravila jsem jí cestou mezi přední lavice.
,,Jistě jistě, tak nám vypiš 5 bezobratlých živičichů, ale trochu zrychli Sami, nemáme na to celý den...,, obrátila jsem oči v sloup a prokličkivala až k tabuli.
Třída se potichu rozesmála. ,,Co je to tu za ruch? Dávejte pozor vy bando!,, zaměřila se na smějící se třídu.
Zdálo se mi, že na téhle škole mají mnohem delší vyučovací hodiny, než u nás v Londýně.
Možná to způsobovala ,,ježibaba,, jak s oblibou nazývaly paní Kemblovou.
Popravdě to bylo celkem výstižné, ono po pár minutách, kdy na nás neustále ječela a já už skoro nevěděla jak se jmenuju, mi z ní začínalo celkem hrabat.
Teprve teď mi došlo jaký mám vlastně hlad a že moje snídaně leží stále někde na chodníku před naším domem.
Konečně zazvonilo, s úlevou jsem odhodila propisku na stranu, zavřela sešit a protřepala si odkrvené prsty.
,,Taky už od toho psaní necítíš ruku?,, protáhla se Case.
,,Ne.,, odpověděla jsem jí se smíchem.
,,Na to si zvykneš, nechápu kde se ježibaba naučila tak rychle psát, ale dost nás s tim terorizuje.,, přisunula se k naší lavici Jess.
Usmála jsem se a začala z tašky vyhrabávat sešity na nadcházející češtinu.
--
Nasledovalo dalších pět hodin.
,,A na zítřek si dodělejte cvičení 6.,, pan Laubert zavřel svůj poznámkový blok a se zvoněním se vydal směrem ze třídy.
,,Taj pojď Amy, jdem na oběd!,, zvolala radostně Case.
Popadla jsem tašku a vydala se za ní. Prošli jsme celou budovou školy, až do obrovské prosklené kantýny.
,,Pojďte sedneme si ven!,, pokynula na nás Jess a zabrala dřevěný stůl na kraji jídelního plácku.
,,Je tu někde něco k pití holky?,, položila jsem svůj tác na okraj stolu.
,,Jasně, támhle u toho stolku si můžeš načepovat, co budeš chtít.,, usmála se Casy a pokynula směrem k malým plastovým barelům u vstupu do hlavní jídelny.
,,Díky.,, otočila jsem se a vydala se směrem, kterým ukazovala.
Nalila jsem tři kelímky příjemně studené vody i pro holky a obrátila se na zpáteční cestu.

ČTEŠ
Cool girl
Teen FictionSedmnáctiletá Amy si žila obyčejný, celkem spokojený život, jako většina jejích vrstevnic. Mámina nová práce jí však náhle vytrhla z její rodné Anglie. Z malého šedého bytečku uprostřed deštivého Londýna se najednou ocitne v obrovském prosvětleném d...