6.5.2008
Noc
Napiš dopis,
ať lidé ví čím jsi byl.
Připrav se, rozběhni,
zavři oči.
Je jen na tobě jak to uděláš,
ale udělej to.
Nadechni se.
Tři,
dva,
jedna.
Odraz se a skoč.
Skoč co nejdál, po hlavě.
Užívej si toho krátkého letu.
Toho pádu, těch větrů.
Zvláštní, že?
Je tu taková zima a přesto...
přesto ptáci míří vzhůru
a přesto ty se potíš.
Už ti to došlo,
už ti došlo co se stane za chvíli.
Už ti došlo, že se nikdy nebudeš smát,
ani bát.
Ale hlavně zmizí trápení.
Trápení, kvůli kterému teď letíš.
Vidíš lidi, zvedají hlavy.
Ukazují si na tebe,
ale tobě, tobě je to jedno.
Již nikdy nebudeš hvězda.
Již nikdy žádné trápení
Teď už jen...
AÚÚ... poslední myšlenka, prožitek,
poslední ztracená vzpomínka.
Vidíš co jsi udělal?
Ne nevidíš*
TY nevidíš ty co tě měli rádi.
TY nevidíš nic.
Jen spíš a jsi šťasten.
* TY nevidíš ten svinčík co tam po tobě zbyl.
![]()
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
![](https://img.wattpad.com/cover/70094186-288-k590615.jpg)
ČTEŠ
Depresivní Deníček
PoesíaAni próza. Ani poezie. Žádné příběhy. Jen pocity. No, možná nějaká myšlenka. Nedávno jsem ve svých pokladech našla dílo z dob kdy jsem na tom byla hodně špatně. No a vzhledem k tomu, že nyní jsem na tom par let daleko lépe, tak jsem se tyhle svoje...