tajemstvy klice

Jeskyně Temných Kyklopů

Konečně jsme došly k jeskyni měla jsem veliký strach. Ale jestli chci zachránit svojí rodinu tak to udělat musím. Najednou jsme s Astrid slyšeli křik o těchto tvorech už slyšela ale nevěděla jsem že to bude takovéhle setkat se s nimi. Jejich křik otřásal jeskyní. Bylo to hrozivé ale říkala jsem si jdi tam vem lahvičku a vypadni od tamtud. Řekla jsem Astrid ať počká venku a krije mi záda. Když jsem vešla do jeskyně tak to co měl být řev bylo pouhé chrápání. Uviděla jsem lahvičku a tak jsem pomalu šla pro ni ale něco mne chytlo za ruku. Když jsem se otočila zjistila jsem že je to můj otec a říká ať jí neberu že je to past. Ale stalo se něco co jsem nečekala najednou se můj otec začal ztrácet jako nějaký monogram. Když jsem na něj sáhla rozplinul se úplně a přede mnou stála temnota nejhrozivější stvoření na světě popadla jsem lahvičku a běžela jsem rychle z jeskyně. Když jsem byla pryč z jeskyně popadla jsem Astrid a běžela s ní pryč ale najednou mi vypadla lahvička z ruky a letěla dolů ze skály. Když jsme doběhli dolů uviděla jsem lahvičku ale prázdnou. Nakonec to bylo zachráňila její kouzla. Snažila se zase opravit a taky že ano ale její obsah jaksi chyběl takže jsme se museli vydat pro druhou lahvičku. Ale Astrid mi slíbila že mne po cestě naučí všechna kouzla co se naučila za život.