Tak jsme se vydali na cestu k první lahvičce. Tato cesta byla nebezpečnější než jsem vůbec čekala po cestě jsme potkaly mnoho druhů tvorů s nadpřirozenými schopnostmi. Když jsme došly na horu snů od které jsme pak museli dál jsme si řekli že tady přespíme. Někdo musel držet hlídku nabídla jsem se Astrid že půjdu jako první ať se prospí. Najednou jsem si vzpoměla na domov. Bylo mi asi pět let a byli jsme s matkou na zahradě měli jsme na sobě nádherné šaty já jsem matce povídala o tom co jsem dneska dělala a matka mne hladila ve vlasech v tu chvíli jsem nevěděla že umím magii, v tu chvíli jsem byla šťastná. Najednou jsem se probudila zimou ale ne to byl sen v vzpomínkách. Najednou na mne někdo sáhl byla to Astrid. Fuj Astrid to my nedělej lekla jsem se . Musíme jít dál a omlouvám se řekla Astrid. Šly jsme dál.tato cesta byla velice nebezpečná klepaly jsme se zimou ale pak nám astrid přičarovala nějaké teplé oblečení.
ČTEŠ
tajemstvy klice
Fanficholka jménem Elisabeth najde trezor svého otce a v něm najde tajemství celé rodiny které z viděla jen ona a její otec
