Pomyslná pouta

3.kapitola-Objevení světla

Konečně zazvonil zvonek a já vzádu nuceně čekala na učitele a projížděla si modlitbu "Hlavně mě teď nesmí vyhodit potřebuji si promluvit s tím reportérem" Do třídy vtrhl učitel a ředitelem a ještě s nějakým klukem. Vypadal starší než mi . "Asi jste si všimli plakátů na stěnách školy" Začal mluvit ředitel. "Tady vidíte reportéra je mu 19 let a chodí na střední veřejnosprávní do čtvrťáku a chtěl jeden měsíc chodit do téhle školy a napsat o Greenfree knihu. Jmenuje se Peter. Když bude chtít tak mu s něčím pomocte" Tím skončil ředitel a odešel pryč z naší třídy. Peter si sedl vedle mě no spíš do lavice vedle mé lavice. Takže jsem ho měla pořád na očích. Měl krásně hnědé vlasy s nádechem do fialova. Takže bylo jasné že si je barvil. Zato by  tady nepřežil. Podíval se na mně! Rychle jsem uhla očima. Co si o mne pomyslí? Rychle jsem nad tím co si asi o mě myslí přestala přemýšlet, protože měl taak krásný oči a velký , takový tady nikdo nemá , a k tomu s nepřehlédnutelnou prozíravě zeleno-oranžovou barvou. Z mého zasněného koma mě vyrušil učitel. "Kde budeš bydlet?" To se ptá mě ?Nechápavě jsem se na něho podívala . "U táty" Odpověděl Peter.

                                                                                          .....................

Konečně zazvonilo a já mohla jít za ním, ale něco mě říká ať za ním nechodím. Ten pocit sem ještě nikdy nezažila,až jsem se  po asi celodenním uvažování rozhoupala jít za ním. Byl pryč, normálně zmizel. A tak jsem si vzala mé věci a šla do laborek, abych měla své oblíbené místo. Samozřejmě tam seděl Peter. Tak jsem to udělala, Řekla jsem mu ahoj. "Ahoj" Odpověděl Peter. "Já jsem Eve a bydlím dva domy od domu tvého otce" Ježišmarja co jsem to řekla za kravinu  , vždyť to muselo vyznít strašně trapně a dolézavě.On taky nic neodpovídal. A já zase otevřela tu svou nemotornou pusu. "Můžu si sednout?" "Jo jo sedni si" Pousmál  se s těma bílýma krásnými zuby, a tak jsem si sedla a přišel učitel . Já tomu učiteli říkám neslyšící."Za domácí úkol musíte udělat pokus ve dvojicích maximálně ve trojících." A super neřekl tu svou oblíbenou frázi. "Slyšíte?" Dodal neslyšící . Peter se mě zeptal. "Budeš se mnou Eve? Když teď bydlíme od sebe jenom ty dva domy " Zase se pousmál a já sem se asi taky usmála ani nevím vnímala jsem jeho oči. Pak mi došlo že se mě na něco ptal. "Ano dneska ve tři u tebe?" " Jojo  to bude nejlepší" "Hej vy dva slyšíte? Chcete mínusko? Nemluvte! Slyšíte?" Vykřikl učitel neslyšící. "Ale samozřejmě my jsme jediní kdo se tady baví" Zašeptala jsem v ironii  do ucha Petera . Pak jsem vdechla jeho vůni . No mohl by se trošku nastříkat, asi mu koupím dárek.