Pomyslná pouta

2. kapitola

Je 7:30 Zvoní budík . Sakra pondělí. Jdu do koupelny a zase mám kartáček na zemi "Maxi" Vykřikla jsem ve stresu "Víš jaké to je čistit si zuby špínou?" "Promíň"  Rozpovídal se tím neprovinilým výrazem Max . Tak jsem to nechala plavat.Po vyčistění zubů jsem se na sebe podívala do zrcadla. Hlavou mi přeběhlo že bych se asi měla namalovat , protože vypadám strašně i když vlastně proč? Nebo spíš kvůli komu ? Všichni ti kluci u nás jsou posedlý komunitou ,jakoby je někdo přeprogramoval . Někdy si říkám že jsem tady snad nejnormálnější."Elis. snídaně." Zavolá mě mamka která z posledních surovin co máme doma se snaží udělat něco k snědku . Taťka si čte noviny a povídá "Do naší komunity přijede nějaký reportér z venčí asi z Londýna" "To mu to dovolili??" zeptala jsem se  "Prý mají smlouvu s Anglii a taky že je to první a poslední novinář neboli člověk co sem přijede" řekl " a k tomu to je syn uznávaného učitele ve vaší  škole" Dodal otec . "Ho vyhostili?" Zeptala jsem se. "Né on se tu ani nenarodil to váš učitel přijel sem" Hned to mamka dořekla a zatroubil minibus. No joo už jdu snad se nezblázní . Sedla jsem si dozadu busu. Byl naštěstí poloprázdný a tak jsem k nikomu nemusela sednout. Hned jak sem si to v duchu řekla sedla si ke mně nějaká povědomá holka-asi chodí se mnou do třídy. "Ahoj" Vyhrkla " AAAhoj " ze slušnosti jsem odpověděla  "Dneska přijede reportér výš to Eve? " Ona zná moje jméno? "Eve?!" Řekla s pohledem jako na blbečka. "Jo jo vím to" vyhrkla jsem ze sebe "Ty víš jak se jmenuji? AA jak se jmenuješ ty?"  " Ty mně neznáš " zasmála se "já s tebou chodím do třídy"a pokračovala " já jsem Jane" No to mně mohlo napadnout tady se všichni jmenuji buď Jane nebo Justin obrátila jsem oči v sloup.  "Eve , co je ja jsem tě naš.. VYSTUPOVAT  skočil do řeči Jane řidič. Naštěstí.  Rychle jsem zdrhla do školy , kde na mně všude kolem koukaly oznamovací letáčky že přijede novinář. Všichni z toho byli vedle až na mně ,noooo vlastně já jsem se ho chtěla zeptat jak se žije tam venku.