Stockholmský syndrom |POZASTAVENO|

Rosie

BRITTANY

Probudila jsem se v malé tmavé místnosti bez oken a s rukama svázanýma za zády. Byla jsem k smrti vyděšená. Navíc jsem vůbec netušila kde jsem, kolik je hodin a jak jsem se sem dostala. Vzali mi všechy mé věci. Nad svou bezmocí jsem se rozbrečela.
Byla bych brečela déle, ale asi za deset minut se otevřely dveře a v nich stál vysoký svalnatý muž. Měl blond vlasy, ale do obličeje jsem mu moc neviděla. Na sobě měl oblek i se sakem a tmavěmodrou kravatu. Usmíval se,to jsem poznala z lesku jeho zubů ve tmě. Na bodyguarda za ním křikl něco francouzsky a on mu stejnou řečí odpověděl. Pak za ním zavřel dveře a my zůstali v místnosti sami.
Pomalu ke mě došel a loudavým krokem kolem mě obcházel. Tak zvláštně si mě prohlížel. Byla jsem úplně strnulá. Vzal mě za bradu a nadzvedl mi hlavu tak, abych mu viděla do obličeje. Bylo mu asi čtyřicet i když vypadal mnohem mladší, silnější a zdatnější. Čišela z něj hrůza.
Pomalu mě pustil a posadil se proti mě. Neuvěřitelně namyšleným a podivně uhlazeným tónem ke mě promluvil. Až se mi udělala husí kůže. ,,Vím, že jsi rozrušená," prohlásil, jako by to byla samozřejmost. ,, Ale to nic. Časem se dozvíš vše, co potřebuješ vědět. Jsi velmi statečná dívka, víš? Zachránila si mě a celé mé rodině krk."
Vůbec jsem nechápala, o čem ten blbec mluví. Unesli mě a uvěznili tady, tak jak jsem mu mohla zachránit život? Už už jsem se chtěla zeptat, když zpozoroval, jak se k tomu nadechuji a zarazil mě.
,,Šššt děvče, klid, vše se dozvíš. Jsem šéf mafie, jmenuji se Gregory Hoffmann. Moje manželka je Dove, také se s ní poznáš. Mám dva syny.Do nedávna jsem měl také dceru, jmenovala se Rosie. Ale pohádal jsem se s jedním obchodním manažerem, došlo i na pistole. Ona se tam přimotala s kávou pro mě a toho blbce. To neměla dělat. Kulka ji zasáhla do čela. Jaká škoda."
Sice to řekl absolutně lhostejně, jako by se nechumelilo, ale já se klepala hrůzou. Ten chlap přede mnou zastřelil svoji dceru! Když se snažil zastřelit jiného chlapa! A vůbec toho nelituje! Do čeho jsem se to zamotala! Pomalu jsem začala zase brečet a on pokračoval.
,,Jenže Rosie byla zasnoubená s mafiánským magnátem Clydem Dashem. Kdyby se vzali, bylo by to pro naši rodinu zabezpečení na celý život. Nemohl jsem dopustit, aby ke sňatku nedošlo. A štěstí mi přálo. Jelikož Clyde a Rosie se zatím viděli pouze jednou a to na zásnubním večírku, který netrval dlouho, protože se tam samozvali naši nepřátelé a začali po nás střílet, nebylo tak těžké vymyslet plán, kdy za ní najdeme náhradu. Skoro měsíc jsem hledal dívku, která by jí byla dostatečně podobná. A hle, našel jsem tebe." Ukázal na mě a vzal mou hlavu do dlaní. Znechuceně jsem se mu vyškubla. Sedl si zpátky a spokojeně se usmál.
,,Jste s Rosie jako dvojčátka. Nikdo nic nepozná. Tak co na to říkáš?"
Nevěděla jsem,co na to tomu zvěrstvu říct. Zabije svou dceru a jediné, čím se trápí je,že si nevzala bohatého chlapa. Tak takhle to chodí v mafii? Zlost ze mě pomalu začínala vybublávat na povrch. Chvíli jsem na něj znechuceně civěla a pak jsem u plivla do tváře.
Teda - chtěla jsem mu plivnout do tváře, strefila jsem se bohužel jen na límec jeho saka. Ale tak aspoň něco.
Naštvaně zkřivil obličej. S odporem si střelnou slinu z oblečení a postavil se. Zlostně na mě koukal, ale najednou se usmál.
,,Však ty si to rozmyslíš holčičko. Víš, jak milý dokážu být." A s těmito slovy se otočil a odešel. Ještě než za sebou zavřel dveře, jsem na něj vykřikla: ,,Nikdy!!!!"
A viděla jsem, jak se jeho záda a ramena otřásají smíchy.