Překvapení

(p.1)

Střední jsem milovala.Jakoby to bylo včera co jsem tam byla. Učitelé byli báječní a moji spolužáci taky.Dostala jsem tam i svou první přezdívku "Lin",která mi zůstala dodnes.

,,Takže studenti, vítejte na dnešní přednášce, doufám ,že vás to bude aspoň o trochu víc bavit než mě."

Měla jsem tam i svou první nejlepší kamarádku,Marry. Tak dlouho jsme se neviděly od doby co jsem šla studovat výšku do Koreje. Jak se asi má?
Ale taky tady mám jednu kamarádku,Kim.Je to moje spolubydlící společně s její třinácti-letou dcerou Min. Kim je sice o něco starší, ale je to skvělá osoba.Je pro mě něco jako druhá máma.

,,Pane Ahne, můžete si prosím nechat své grymasy a zvuky na později? Žádám vás jen jednou. Jestli vás to nezajímá,tak se seberte na kolej. Nemusíte tady být."

Bože, každý den to samé. Nemůže prostě normálně sedět a držet hubu. Sice pozor nedávám, ale sama toho mám dost. Chová se jako malé dítě.

,,Abych pokračoval..."

Upřímně se těším na oběd, který bude po přednášce. Mňam ramen.. Sním ho jako nic a hned poběžím domů.

__________________________________🚶__

Stala jsem na zastávce a hladila si břicho plné ramenu.

,,Lin hele, nemáš jedno prosím?"

Otočila jsem se a uviděla tam stát Ahna s rukou za krkem.

,,Jsem snad trafika? Zmiz prosím tě."řekla jsem nabručeně.Nemám toho kluka ráda. A to bych mu měla ještě dávat cigaretu?

,,Prosím Lin, vrátím ti to. " řekl se psíma očima.

,,Nevím co to má být, ale jestli se snažíš vypadat jako roztomilé štěně.. Vypadáš spíš jako zoufalý vysokoškolák co utrácí za pití a žebrá o cigaretu." řekla jsem a otočila se k němu zády. Co si ten idiot myslí? Když mu dávají ostatní, ať jde za nima. Už jsem se k němu ani neotáčela a nastoupila jsem do přijíždějícího autubusu. Sedla jsem si na své místo vzadu v právo u okna a dala jsem si sluchátka do uší.Nejsem na lidi zlá, ale Ahn mě dohání k šílenství.

Jedu autobusem celkem dlouho. Soul je většinou plný dopravních zácp. Ale nevadí mi to. Jsem na svém místě se svýma sluchátkama. Všechno jak má být.
Autobus se už naplňoval a já byla pět zastávek od zastávky kde vystupuji. Na této zastávce většinou nastupuje i Kim, protože jede na oběd domů.

,,Zdravím paní manažerko." řekla jsem rýpavě a vyndala jsem si levé sluchátko z ucha.

,,Hele kohopak tu máme. Naše vzorná studentka Lin." řekla rýpavě na oplátku. ,,Budu tě muset o něco poprosit. Vyzvedla bys Min ze školy? Babička šla dnes čekat do fronty pro nějakou novou knihu. Je pro ni důležitá."

,,Spolehni se na mě. Tetička Lin vše zařídí. Koupím ji ještě zmrzlinu, aby mě měla radši." řekla jsem se škodolibým ušklíbnutím.

,,Radši moc nekecej a koukej s ní být brzy doma ano? Mám pro ni překvapení, ještě než odjedu zpět do práce." řekla vážně.

,,Ale mami, taky chci překvapení." řekla jsem dětským hlasem.

,,Nekecej a pádluj,brzy doma princezny."

Stála jsem u dveří a usmála se na ní. Potom jsem si dala sluchátko zpět a vystoupila jsem.

Dneska je krásně. Min bude za zmrzlinu určitě ráda.

__________________________________🚶__