Překvapení

(pt.4)

Už byly dvě hodiny před zahájením a já a Min jsme se začaly chystat.Min se oblékla do svých oblíbených šatů a já si vzala své nové kalhoty, světle-modrý svetr a vansky.

__________________________________🚶__

Když jsme dorazily na místo Min tam viděla své kamarádky a rozběhla se za nimi.

,,Ahoj holky, dobrý den." uklonila se.
,,Dobrý den," zopakovala jsem po ní úklon. ,,jsem Miinin doprovod." dodala jsem.

,,Těší mě, tolik jsem toho o vás slyšela." uklonila se jedna z maminek. Ostatní maminky se k ní přidaly.

,,Za chvíli to začíná mami. " řekla jedna z holčiček.

,, Dobře, tak pojďme." pobídla nás a my šly dovnitř.

Všude jsem viděla nápisy Bangtan Boys. Páni, nemožné. Tohle byla má oblíbená skupina. Přece jenom se vracím do starých časů. Hah, už si ani nevzpomínám, jak ti hoši vypadají.
Nebo jak se jmenují.
__________________________________🚶__

Koncert už začal a sál se ztmavil. Šel slyšet strašlivý jekot mladých fanynek. Já stala v zadu. Jedna maminka prodrala holky do předu. Ani jsem neviděla na pódium. Sedla jsem si tam ke stolu, kde nikdo nebyl a poslouchala jsem prakticky novou hudbu mé kdysi oblíbené skupiny.

Když se sál zase prosvětlil, vyhlásili přestávku kvůli strašnému pařáku vevnitř.

Nemám ráda tolik lidí. Byla jsem z toho trochu rozrušená. Vyšla jsem ze sálu ven a zašla trochu dál k velkým dvojitým dveřím. Nedalo mi to ani chvilku a už jsem si vytahovala cigaretu. Opřela jsem se o jednu část dveří , dala si do uší sluchátka a vypla jsem svět kolem sebe. Když v tom se dveře vedle mě najednou otevřely. Stál v nich vysoký blonďák a zíral na mě strašně vystrašeně. Pousmála jsem se a pokračovala v koukání doblba. On mi úsměv oplatil. Stál v těch dveřích stále trochu zmatený, ale potom dveře zavřel a vyšel ven. Chvíli se rozhlížel a prom si
začal prohledávat kapsy.Chvilku tam jen tak stál a pak mi poklepal na rameno. Sundala jsem si sluchátko.

,,Omlouvám se, nemáte náhodou zapalovač?" řekl plynule anglicky. Jsem cizinka, už se mi to stalo hodně krát, kdy se na mě snažili mluvit anglicky.

,,Určitě,tady je." usmála jsem se a podala mu zapalovač.

,,Děkuji mockrát. " úsměv mi oplatil. Zapálil si a dal si zapalovač do kapsy.
Koukla jsem se na něj a natáhla ruku.

Chvilku se na mě díval a pak spustil,, Oh, že mi to nedošlo. Chcete abych se vám podepsal na ruku? I s věnováním? Jaké je vaše jméno?" už mě chytil za ruku a připravoval si fix.

,, Já jen.. Ráda bych ten zapalovač.. Vy.. Chci říct.. Vaše kapsa.. " začalo ze mě lézt jako z chlupaté řeky.

Na chvíli vytřeštil oči a pak si sáhl do kapsy.
,,Ano jistě.. Jsem to ale.. Omlouvám se,je to zvyk." uchechtl se a poškrábal se na zátylku.
,,Vlastně, přeslechl jsem vaše jméno." dodal.

,,Linda, ale všichni mi říkají Lin." špitla jsem.

,,Těší mě Lindo, jmenuji se Namjoon." usmál se na mě.

Počkat Namjoon, to jmeno jsem už někdy slyšela. A zdá se mi, že jsem ho o někdy viděla. Nechodil k nám do školy?

,,Taky mě tě-" ani jsem nestačila doříct.

,,Hyung, máš doufám-"

Dveře znovu rozrazily.Byl v nich druhý kluk, zastavil se a ztuhnul v obličeji stejně jako předtím Namjoon. Chvilku na mě zíral. Otočila jsem se k němu a usmála se. Chvilku na mě koukal a pak mluvil s Namjoonem korejsky.

,,Hyung máš doufám zapalovač. " zašeptal.

,,Nemám žádný." odvrátil se od kluka Namjoon.

Obrátil se na mě a naklonil se bokem k Namjoonovi.,, Nepoprosil bys tuhle slečnu, jestli by mi ho náhodou nepůjčila. " snažil se pořád šeptat i přes to, že ho šlo stále dobře slyšet.

Namjoon se už nadechoval když v tom jsem vytáhla zapalovač z kapsy a podala ho klukovi.

,,Děkuji mockrát." řekl s úsměvem neskutečně špatnou angličtinou , znovu se naklonil a zašeptal.
,,Ona umí číst myšlenky?" koukal na mě jako na marťana.

,,Rozumím korejsky. Studuji tady. " řekla jsem a oba na mě vykulili oči.

,,Páni, dlouho jsem neslyšel cizince mluvit korejsky. Odkud jste?" s rozzářenýma očima vyjekl Namjoon.
,,Z jednoho města z České Republiky." koukla jsem se do země.

,,To je báječné a-" nestačil Namjoon doříct,protože mi začal zvonit mobil.Byla to Min.

,,Teto už jsem moc unavená.. Chci domů " ozvalo se z telefonu.

,, Konecert ještě ani neskončil a ty toužíš jít domů? zašeptala jsem.

,,Není mi vůbec dobře, asi jsem neměla jist tu čokoládu.." špitla smutně.

,,Dobře prcku, tak na mě počkej u východu."

Vypla jsem hovor a spustila jsem.
,,Moc se vám omlouvám, ráda bych si s vámi popovídala, ale mojí neteři se udělalo špatně, tak ji vemu domů. Přeji vám hezký zbytek večera."

,,Já byl tolik nadšený, že se dozvím něco víc o Evropě.. " smutnil Namjoon. Když v tom do něj drcl kluk a zašeptal. Bylo to legrační, jak si myslel, že ho neslyším.
,,Hyung co zítra, vždyť je ta párty."

,,No jasně! " plácne se Namjoon do hlavy.
,, Máte Lindo zítra večer čas? Rád bych vás viděl v klubu Sakura."

,,Nemám nejmenší tušení.." řekla jsem zaraženě.

,,Jestli by jste měla čas, určitě přijďte. Budeme tam ve VIP salonku. Řekněte, že jdete na pozvání Namjoona a oni už budou vědět, kdo jste." natěšeně pronesl.

,,Dobře, na shledanou." uklonila jsem se a šla pomalu ke vchodu.

Zvláštní, zrovna mě potkali a už mě zvou na party.Navic mi oba byli strašně povědomí. Možná to jsou ti vysoškoláci z vedlejší budovy. Hmm.

__________________________________🚶🏻‍♀️__