Upside down | Dokončené

7. kapitola

Lily vběhla do nemocničního pokoje, a aniž by se ptala, skočila své sestře kolem krku. Ta tiše zaskuhrala, i když její rána byla téměř vyléčená. „Proboha!"

„Mlč!" potáhla roztřesená Lily a utřela si kapku slzy, kterou měla v oku. „Bála jsem se!"

Charlotta se nejistě usmála a sklopila pohled. Její pokoj byl přeplněný květinami, které jí na posílali známí a spolužáci ze školy, stejně tak jako mudlovská část její rodiny. Ani Sirius neotálel a nosil jí květiny, občas i sladkosti a její oblíbená jídla, protože se domníval, že v rukách lékouzleníků až příliš hubne.

Pomalu si povzdechla, než vzhlédla ke svému dvojčeti. „Taky jsem se bála."

„Byla jsi statečná!" řekla Lily mezitím, co si Lottu znovu přitiskla do náruče. „A jsem moc ráda, že jsi to zvládla. Příště se nesmíme rozdělit, příště jim ukážeme, že na nás nemají!"

Přes Charlottinu tvář přelétl temný stín a byla ráda, že ho Lily nemohla vidět. Nedokázala by ho rychle zakrýt – poslední, co potřebovala, by bylo rozrušit své dvojče děsem, jež ji pohlcoval.

Na druhou stranu se nehodlala vzdát jen proto, že skončila s nožem zabodnutým v žaludku.

„Nerozdělíme se," zopakovala pevným hlasem Lily. „A v ten moment budeme nepřemožitelné!"

~ ~ ~ ~

Několika násobné prásknutí se ozvalo těsně u Bradavických pozemků – v následujícím okamžiku se po zemi váleli všichni Pobertové, společně s dvojčaty Evansovými.

Všude byla téměř neproniknutelná tma, ani zářivý srp měsíce nedokázal prosvítit děsivou temnotu. Té noci se totiž vydali na lov Smrtijedů.

Byla to jen čirá náhoda, že vběhli do jednoho bezvýznamného přisluhovače Temného pána a podařilo se jim z něj dostat informace o připravujícím se útoku.

„Možná jsme si to měli trochu víc promyslet předtím, než jsme se do toho bezhlavě vrhli," pronesl Remus, těžce se stavějíc na nohy.

„Na to je už trochu pozdě," poznamenal jedovatě Sirius a naštvaně se podíval na Lily.

„Nech si ty pohledy, ano?!"

„Hej!" zvolal tlumeně James s nakrčeným obočím. „Nechcete se hádat ještě víc nahlas? Myslím, že vás Voldemort ve svém sídle, na druhé straně Anglie, neslyšel!"

„Jak originální," zamumlala Charlotte mezitím, co popadla Siriuse v pod paží a vytáhla ho na nohy. „Měli bychom jít za Brumbálem a sdělit mu novinky. Na hádání budete mít dostatek času poté."

Skupinka tiše souhlasila a začali se nejistými kroky blížit k Bradavicím. Charlotte zpozorovala výraz své sestry a trochu znejistila. Stačil však jediný pohled na Jamese a bylo jí vše jasné; Lily v něm vždy nacházela oporu, dokonalou útěchu a skvělého muže. Ať už ji napadla sebevětší hloupost, nikdy ji v tom nenechal samotnou. Ale nyní se v jeho výrazu zrcadlilo zoufalství a nejistota. Jakby také ne.

Zdálo se, že všude, kam se hnou, pronásleduje je Voldemort a snaží se je připravit o život. Střetli se s ním vícekrát, než kdokoliv jiný z Pobertů.

„Jamesi?" zeptala se potichu Lotta mezitím, co mu položila ruku na rameno. „Jsi v pořádku?"

„Co, já?"

„Ano, ty, brácho," přikývl starostlivě Sirius.

„Jo," zabručel nepříliš nadšeně James a objal Lily kolem pasu. „Vše je v pohodě."