Upside down | Dokončené

6. kapitola

Charlotta kráčela po boku mladého Blacka, pevně svírala jeho dlaň a ostražitě se rozhlížela. Byli v Příčné ulici, která však vypadala naprosto jinak, než jak si ji pamatovala. Sotva rok uplynul od okamžiku, kdy tu byla naposledy – kupovala si knihy do posledního ročníku a všude byli rozesmátí lidé.

Nyní to působilo, jako kdyby taková Příčná ulice nikdy neexistovala. Většina obchodů byla zavřená, nebo byl vevnitř nepřirozený klid. Evansová se trochu přitiskla k Siriusovi a na okamžik se jejich pohledy střetly.

„Všechno bude v pořádku," usmál se a políbil na čelo. „Jen nakoupíme potřebné věci a vypadneme..."

„Ano," přikývla Charlotta a vzápětí se zarazila, s pohledem upřeným před sebe. „Vždyť co by to bylo za trapas, kdybychom narazili na Smrtijedy, že?" dodala ironicky.

„K zemi!" vykřikl vzápětí Sirius a rychle strhnul rudovlásku stranou. Výloha nad jejich hlavami se roztříštila pod náporem kouzla a oni byli zasypáni střepy. Charlotta sykla, když jí kus skla poranil na tváři, ale věděla, že nebyl čas na fňukání.

„Kolik jich je?" zeptala se mezitím, co sledovala, jak Sirius nenápadně vykukuje z jejich úkrytu, spočívajícího z kamenného výklenku.

„Tři."

Pomalu přikývla. „To není moc."

Sirius mlčel a jeho čelist se napnula. „Je tam Lestrangeová."

„T-tvoje sestřenka?"

„Jo."

Charlotta ztuhla a pevně chytla hůlku v ruce. Bellatrix byla dle jejího názoru tím správným případem, kam až lze dosáhnout přílišné křížení v jedné pokrevní lince a nekonečná honba za vznešenou čistou krví.

„Dostaneme se odtud, neboj, lásko," řekl náhle Sirius s nadějí v očích. „Nedovolím, aby se ti něco stalo."

Usmála se, ale víc ze sebe nedokázala dostat. Bála se. Náhle byla všechna odvaha pryč – vytratila se jako pára nad hrncem, když si uvědomila, co se s nimi stane, pokud je Bellatrix dostane do rukou. Byla u Smrtijedů krátce, ale výkony, které předváděla a jež se roznášely po kouzelnickém světě, naháněly lidem hrůzu.

„Musíme utéct, blíží se."

Charlotta ze sebe nevydala ani hlásku, když jí popadl Sirius za ruku a táhl podél zdi pryč. Vběhli do úzké uličky a snažili se tiše přeskakovat odpadky a všelijaké věci, které majitelé už nepotřebovali.

„Jak to, že nezaútočili?" zeptala se náhle Lotta a pevněji stiskla jeho dlaň.

„Netuším."

„Je to divné, musí za tím něco být...--"

„Miláčku," otočil se Sirius přes rameno s temným výrazem. „Jsou to Smrtijedi. Milují hru na kočku a myš."

Charlotta přikývla a připadala si jako malé dítě. Proč nemohla sehnat ty věci někde jinde? Proč prostě...

Její myšlenkové pochody byly přerušeny, když se těsně u její hlavy zeď roztříštila na kusy a tlaková vlna s nimi praštila o zem. Rusovláska se bez dechu chytla za hlavu a stočila do klubíčka – dokud nezaslechla přicházející kroky. Vyděšeně pohlédla na Siriuse, kterému po čele tekla krev, ale už byl připravený v bojovné pozici.

„Zvedej se!"

V jeho tváři zahlédla chladnou masku, jenž si pamatovala z incidentu se Smrtijedy v Prasinkách. Naskočila jí husí kůže, ale jeho příkaz uposlechla. Postavila se po jeho boku, zády ke zdi.