Zabouchla jsem za ním dveře. Přála jsem si, aby před nimi stál zítra zase. Abych s ním trávila co nejvíce svého času. Dala jsem mu své telefonní číslo, pro případ, že by chtěl někam zajít. Vydala jsem se do koupelny. Napustila jsem si vanu, zapnula mé nejoblíbenější Beethovenovi skladby a v klidu jsem se položila. Další věc kterou naprosto miluju - ten klid. Nikdo mě neruší, jsem sama a můžu přemýšlet. Nic ani nikdo mi v tom nebrání... Po necelé hodince jsem z vany vylezla a podívala se do zrcadla.
„Jak si jen získat jeho srdce?" ptala jsem se sama sebe. Nevěděla jsem odpověď na svou vlastní otázku. Bylo to pro mne něco nového. Něco, co se mi ještě nikdy nestalo. „Ten kluk musí být sakra výjimečný, když na něj ještě teď myslím!" zasmála jsem se. Osušila jsem si vlasy ručníkem, vzala si svůj milovaný semišový župan, a doslova jsem utíkala do kuchyně, udělat si něco dobrého k večeři. Dostala jsem chuť na zeleninový salát s mozarrellou. V televizi nedávali nic zajímavého, proto jsem se rozhodla pro nějaký film. Napadlo mě, kouknout se na všechny díly filmu Deník Bridget Jonesové. Tenhle typ filmů, mě vždy bavil. Dá se u nich skvěle relaxovat.
7:45 AM
Vzbudil mě můj "nejmilejší budík", který mám v pokoji. Usnula jsem na gauči, takže jsem se musela došoupat do pokoje, abych budík vypnula. Je otravný a mám takový pocit, že vzbudí celý blok.
Šla jsem z pokoje do koupelny, vysprchovat se, obléct, namalovat a učesat. Můj každodenní rituál. Chystala jsem se zrovna si učesat vlasy, když v tom zazvonil zvonek. Absolutně jsem nevěděla, kdo by mohl zvonit. Bylo to pro mě jedno velké překvapení.
Šla jsem ke dveřím a doufala jsem, že je to někdo, komu bude jedno, jak zrovna vypadám. A také to tak bylo. Otevřela jsem dveře, a moje srdce se rozbušilo tak, až to bylo skoro nezdravé. Stál tam on.
„Dobré ráno Soph, jak jsi se vyspala?"
„Dobré ráno. Nevím, cítím se neustále unavená."
„Smím dále? Přinesl jsem snídani." mile se zeptal a usmál se.
„Jistě, jen pojď. Chovej se tu jako doma!"
Dnes překročil práh mého bytu. Jsem z toho v rozpacích. Miluji jeho úsměv, vždy mi dodá ten úžasný pocit bezpečí.
„Vidím, že jsem tě vyrušil při tvém každodenním rituálu. Půjdu do kuchyně připravit snídani a ty si zatím dodělej vše, co jsi potřebovala či chtěla."
„Dobře, děkuji ti." vydala jsem se směrem do koupelny.
„Soph? Kde máš papírové ubrousky?"
Otočila jsem se, stál pár malých krůčku ode mě. Chtěla jsem ho obejmout, ale bylo by to z mého pohledu až moc dětinské.
„Vydrž chvíli, dočešu si vlasy a ukážu ti to."
Viděla jsem v zrcadle, jak se ke mě nenápadně snaží přiblížit. „Jsi opravdu nejnenápadnější člověk na světě Josephe." smála jsem se. „Promiň, mohu ti pomoci?" zeptal se. „Jistě, pokud chceš. Nemám s tím žádný problém.". Bylo to tak sladké. Česal mi vlasy, byl tak opatrný a něžný. Začala jsem se červenat. Doufala jsem, že si toho nevšimne. „Nějak se nám červenáš Sophie." pousmál se. Otočila jsem se, abych mu viděla do očí. „To pro to, že mi někdo tak dokonalý češe vlasy a já nedokážu skrývat mou lásku k němu." řekla jsem doslova na plnou pusu. Nevěděla jsem, co se bude dít dál, jestli mu nebude vadit, že mu to takto oznamuji. Ale já to říct prostě musela.
Trvalo to asi třicet vteřin. Políbil mě. Tak něžně, laskavě a s láskou.
„Soph. Miluji tě."
„Miluji tě." odpověděla jsem šťastně.
„Ukážeš mi prosím, kde máš ty papírové ubrousky? Připravím nám snídani a podíváme se na nějaký tvůj oblíbený film."
„Ano, ukážu. Pojď se mnou." obešla jsem ho, a šla jsem do kuchyně. V kuchyni na mne čekala nádherná snídaně, v podobě lívanců, které vypadaly jako menší roztomilá srdíčka, ovoce a javorového sirupu, který já naprosto miluju. „Takhle úžasnou snídani jsem měla naposledy když mi bylo 12. Děkuji ti, moc si toho vážím!" objala jsem ho. „Není za co, neděkuj. Já děkuju, že jsi mě neposlala pryč takhle po ránu."..
Cítila jsem, že je vše nějaké "na rychlo". Bylo to jako blesk, který zrovna udeřil. Nevím, jestli z toho mít dobrý, nebo špatný pocit, ale cítila jsem se šťastně. Konečně někdo, koho budu moct obejmout vždy, když mi bude smutno. Myslím si,že Joseph se mnou bude každičkou chvilku. Je úžasný, ale nejsem si momentálně absolutně ničím jistá. Je to doslova šílené! Znám ho jen jeden den! Vidím v něm úžasného strážného anděla.
„Neměla jsem důvod, tě posílat pryč Josephe. To bych ti nikdy neudělala!" odpověděla jsem humorně. „Pojď, pustíme si nějaký film. Půjčíš mi svůj laptop?".....
