Seděla na zemi opřená o vchodové dveře svého bytu... Nádherné,jemné vlasy barvy podzimního sluníčka si omotávala kolem prstu.. Přemýšlela jak moc ho miluje a co všecko pro ní znamenal... Dnes pro ní všechno skončilo... Tolikrát už se chtěla zabít a jizvy na zápěstích toho byli důkazem... On jí vždy pomohl zpátky...ale dnes je rozhodnuta to udělat... Viděla jo jak objímá jinou!Proč jí to udělal? --Věděl,že ho miluje- Nechtěla se dál ptát...co ale nevěděla,bylo že ta co objímá,byla kamarádka... Že mu pomáhala vybírat prstýnek pro ní... On šel za ní v ruce krabičku s prstýnkem a kytičkou býlích kopretin V srdci radost a touhu spojit navždy svůj život s jejím... Mobil oznámil známou melodii příchozí zprávu.Byla od Ní!Netrpělivě si jí přečetl,ale to co v ní stálo,ho ranilo jako tisíce ostrých nožů.. "MILUJU TĚ a proto tě opouštím" -a ona?-zarývala žiletku hluboko do zápěstí.. Necítila bolest,kterou jí způsobovalo to malé ostří.Cítila jen bolest ve svém srdci... Plamínek jejího života se zmenšoval s rostoucí kaluží krve z jejích žil.... Pozorovala tu rudou kaluž a doufala,že teĎ najde tu vytouženou svobodu... Umírala ve smutku a bolesti a hlavně sama a zbytečně..... A on?Nechápal co se děje.Stoupal po schodech vedoucích k jejímu bytu,ale neměl sílu zazvonit.... Přemýšlel co udělal špatně..Proč ho nenávidí?Proč ho chce opustit? Posadil se na zem a opřel se o dveře.Nevěděl proč to napsala a ani to,že ona za těmi dveřmi umírá...
