Nedostupná /w Kovy✔

3. Kapitola

Probudil mě opět zvuk budíku. Na včerejší hádku s otcem jsem nezapoměl... Mámu jsem pár dní neviděl, přichází pozdě v noci a brzy ráno vstává.

Ani nevím jakým způsobem jsem se dostal do školy. Andy tedy chodí s Adámkem... No, školní idylka jak vyšitá...

"Ty jsi takový hajzl Ady" slyšeli jsme s Filipem řvát na prázdné chodbě nějakou holku.

"TAKHLE MI UŽ NEŘÍKEJ! KDYBYSES NEUSMÁLA NA KAŽDÉHO HEZČÍHO KLUKA, NIC BY SE NESTALO!" ten hlas... Adam...

"CO VŠECHNO MI CHCEŠ ZAKÁZAT?!"

Byla to Andy. Uslyšeli jsme plesknutí a pád k zemi. Adam naštvaně odcházel a Andy ležela na zemi a brečela.

"Co se stalo Andy?" zeptal jsem se jí a sedl si k ní.

"On.. Mě.. Vyspal se s.. Tou.. Absolutní.. Krávou... Kateřinou"
brečela. Mučilo mě vidět ji tady, jak brečí.

Objal jsem ji. Přátelsky. Utěšoval ji a vysvětlil, co je vlastně Adam zač.

Pozval jsem Andy s Filipem na zmrzku, ať přijdeme na jiné myšlenky. Ano, oba ať přijdeme na jiné myšlenky.

Pohled Andy

Seděli jsme na lavičce a lízali zmrzlinu. Já, Kája(Kovy) a jeho kámoš Filip. Kája je super kluk, je i hezkej... Filda taky... Ale já... Nemůžu se zbavit pocitu, že i když je Kája milý, ale může to být hajzl jako Adam.

Jasně že vím, že Karel je Kovy...

Filda se omluvil, že slíbil svému bráchovi, že mu s něčím pomůže... Tak jsme zůstali jen já a Kája.

"Chceš se jít někam projít?" navrhl Kája

"Nemám důvod odmítnout" usměju se.

Zvedáme se a procházíme se po Pardubicích až na okraj, kde nikdo moc není. Nevím ani jak, ale náš rozhovor se zase stočil ke mě a Adamovi.

"Byli jsme spolu asi dva měsíce. Jen o tom nikdo nevěděl... Nechodila jsem sem do školy" vysvětlila jsem.

Překvapuje mě, že mě Kája chápe...

"Ty ale máš přítelkyni, že?" zeptala jsem se odvážně.

Když jsem mu pohlédla do očí, měl v nich slzy. Skleněné oči... No, to se ti teda fakt povedlo, Nobelovku za bezcitnost dostává Andy!!

"Je to asi rok, co mě podvedla a rozešli jsme se." odpověděl.

Objala jsem ho, chci mu být oporou, stejně jako on byl mojí. Moc mě nezná a stejně mě podporuje...

Odtáhl se a podíval se na mě. Chystal se mě políbit. Jenže já nemůžu...

"Promiň Kájo..." sklopila jsem hlavu.

"Ne, já se omlouvám, jsem debil... Promiň..."

Pohled Kája

Tak tohle jsem opravdu podělal. Seděl jsem na posteli. Ji nebude lehké dostat. Je tak milá. A já se po roce trápení zase zamiloval. Asi ano.

V ten moment venku jsem se neovládl. Jsem kretén. Největší.
Tam aspoň v něčem si rozumíme..

Sklapni podvědomí.

Pokusil jsem se na to nemyslet. Lehl jsem si do postele a usnul...

Ráno

Probudil jsem se asi po 6. Trápili mě noční můry...

Pohledem jsem zaznamenal, že je půl osmé. COŽE? TO JSEM SPAL TAK DLOUHO?

Vyskočil jsem, převlékl se, udělal hygienu a vyběhl do školy. Jen tak tak jsem to stihnul.

"Tak co včera s Andy?" zeptal se polohlasem Filip, když jsem k němu doběhl.

"Pak řeknu..." těžce jsem oddechoval.

Školní den ubíhal hrozně pomalu...

Pohled Andy

Chci se Kájovi omluvit... Ale nejsem si jistá, zda moji omluvu přijme. Nemůže čekat, že když je YTber, že mu každá hned dá.

"Je to kretén Andy, ser na něj," přikazovala mi Clary neboli Klára, má dobrá kamarádka. Moje černoška :D Dlouhé kudrnaté černé vlasy a tmavě hnědé oči.

"Já nevím Clar, já ho stále miluju" vzlykla jsem.

Seděli jsme v opuštěné učebně někde úplně nahoře ve škole a Clar mě utěšovala. Uslyšela jsem kroky. Mohl by to být zase Kája...
Místo toho se objevila moje hnědooká brunetka jménem Sara.

"Andy, nemá cenu to řešit..." usmála se a objala mě...

Den ubíhal hrozně pomalu... Fildu jsem několikrát zahlédla... Káju ale ne.

Nasedala jsem na bus a vydala se domů, což mě překvapilo, že v buse není Kája. Za ten týden tady se mnou jezdil pokaždé do školy a ze školy.

Přestala jsem to řešit, dala si do uší sluchátka a pustila písničky...

Pokračování příště...
Třetí kapča dopsaná :D pár zápletek ještě chystám...