Nedostupná /w Kovy✔

5. Kapitola

Tak tenhle pohled bych radši neviděla.

"Kdo to byl?" zeptal se podrážděně. Cítím hádku.

"Kamarád... JEN kamarád" odpověděla jsem s klidem. Když on může mít milenku, tak proč nemůžu mít já kamaráda.

"Kája jo? Jsi mi neřekla, že máš kluka" odfrkl si.

"Taky se divím, že jsem se na svého kluka nevysrala. Je to prostě nadržená násilná žárlivka. Mohl by s tím konečně něco dělat"

"Tak proč s ním ještě chodíš? Já ho asi zabiju" zabrblal Adam. Protočil očima. Tak, jde se hádat. Nechci, ale musím. Chci si to s nim vyříkat.

"Sama nevím, proč s tebou chodím" poznamenala jsem ironicky. "Možná, že tě miluju?"

Podíval se zaraženě. "Já myslel, žes mě poslala do prdele!"

"Mezi posláním do prdele a rozchodem je rozdíl brouku, mohl by sis ho uvědomit, děkuju," odsekla jsem.

Mlčel. V hlavě mi bleskla vzpomínka.

"Moment, Adam chodí s Terezou ne?" zeptala se Clary

"Proč si to myslíš?"

"Líbali se, on.. Ji pak zatáhl k sobě domů a dál to nemusím rozvádět.." odpověděla Clary

Hned potom další...

"Nemůžu uvěřit, žes mě podvedl. Já ti věřila! Seš jen kretén! Běž si dělat svý prasárny s tou Terezou, nebo jak se jmenuje!"

"Nechtěl jsem.." sklopil hlavu.

"Byses s ní nevyspal!"

"Je konec?" zeptal se Adam "po tom všem?"

"Mi to oznamuješ, nebo se ptáš?!?"

Přišel ke mě. Něco mi šeptal do ucha.

"Lásko, dej mi ještě šanci..." zašeptal a políbil mě.

"Běž si lehnout prosím"

Otočil se a odešel. Vyšla jsem z jejich bytu a šla k sobě domů. Udělala jsem hygienu a šla si lehnout.

Ráno...

Probudila jsem se časně, před budíkem. Volal Adam. Vyspal se a měl dobrou náladu, ale není to přece jenom romantik.

Podívala jsem se na Facebook. Martin z kanalu Jmenuju se Martin přidal status.

Jmenuju se Martin
Tak a je to oficiální! Já a ti retardi, co se mnou byli v HongKongu vyrážíme na další Trip :3

Tak zase někam pojedou. Budou videjkaaaa. Jako malá no :D

Udělala jsem hygienu, převlékla se a vyšla do školy. Tedy, na socku.

Přicházela jsem ke škole, na lavičce před ní seděl Adam a na ní nějaká holka, očividně Tereza. On jí políbil. Líbali se tam bůhvíjak dlouho. Přišla jsem k nim.

"Je, ahoj Andynko.." začal rozpačitě Adam

"Tak už mi nikdy neřekneš. Nikdy nevyslovíš mé jméno. Je KONEC Adame! Já ti tak věřila!" zaječela jsem a utíkala na záchody. Musela jsem se vybrečet. Trhalo mi to srdce.

"Já mu věřila!" vykřikla jsem na Clary, když jsem byla na záchodech a brečela tam už nejmíň deset minut.

"Já vím" utěšovala mě a znovu mě objala. "Andy, je to hajzl, neboj se. Nebyl pro tebe dost dobrý."

Znova jsem vzlykla. Kája mě přece dokázal utěšit.

"Clary.. Potřebuju Káju... Prosím" zasténala jsem prosebně. On byl jediný, kdo mě dokáže rozesmát vždy, ale já se asi neusměju nikdy.

"Kája... Karel Kovář, že?" ujistila se. Přikývla jsem.

"Počkej tu, seženu ti ho" usmála se, objala mě a odešla.

Nevím, jak dlouho jsem čekala, v mysli se mi honila jedna myšlenka za druhou. Co když Kája nebude chtít přijít? Po tom, co jsem mu udělala?

Minuty se vlekly jedna za druhou. Seděla jsem na studené zemi.

"Andy, žiješ?" uslyšela jsem hlas a ucítila v sobě naději.

"Jo..."

Do místnosti vešla jen Clara.

"Ráda bych přivedla s sebou Karla, ale on tu není. Od včerejška nebyl doma." oznámila se sklopenou hlavou.

Ne, NE! Co jsem to udělala? On... Jak říkal Filip... Se někde zchlastal. Určitě. Jen kvůli mě. Jsem hrozný člověk.

Nakonec jsme se vydali za Fildou. Taky neví, kde Kája je...

Pokračování příště...
Uděláme to napínavější? :D