Nedostupná /w Kovy✔

6. Kapitola

O DVA MĚSÍCE POZDĚJI... - Neděle

Pohled Andy...

Stála jsem pod lípou. Ruce omotané kolem krku Rádi. Kdo je Ráďa? Radim, můj kluk. Naučila jsem se vztahy nebrat vážně, a tak jsem za poslední dva měsíce měla asi třetího...

Ráďa mě líbal. Jenže za ty poslední dva měsíce se neukázal Kája. Nikdo neví, kde je. Ví to učitelé. Ví to jeho rodiče. Ale my nevíme nic. Poslední dva týdny na něj myslím skoro pořád. Nevím, co to se mnou je...

"Jsi v poho, kočko?" zeptal se Radim.

"Jo, jen jsem se zamyslela..." odpověděla jsem.

"Andynko, no tak..." zaškemral Radim. To na něm nenávidím. Odtáhla jsem se.

"Něco jsem udělal?"

"Ne, ty ne" odtušila jsem chladně.

"Já vím, že ano.."

Burcoval se ve mě vztek.

"Na tohle tvé chování jsem naprosto alergická" zasyčela jsem, "nedávej si laskavě vše hned za vinu"

"Tak sorry no" odsekl Radim.

"Milý" utrousila jsem.

Chvíli jsme mlčeli. Nechci se s ním hádat. Mám stále pocit, že jediný, na kom mi záleží je Kája.

"Andynko, prosím, dej mi šanci." zaškemral Radim

Dám. Já ho mám fakt ráda. Btw. Nejsem s nim tak dlouho, abych mohla říct, že ho miluju celým srdcem. On mi to nikdy neřekl.

"Lásko? Vnímáš?" zeptal se

Přikývla jsem.

"Budu muset domů." zamumlala jsem.

Šel mě vyprovodit. Došla jsem domů a padla do postele. Dělala jsem si starost o Káju.

Pohled Kája...

Po dvou měsících doma!! S klukama jsme byli v Japonsku, pak v Číně.

S jakýma? Jmenuju se Martin, House a MenT. Natočili jsme videa, která jsme vydávali.

Věděl jsem, že nikdo neví, kde jsem byl. Kdyby sledovali můj kanál, ví to. Filipovi jsem taky nic neřekl.

Bylo krásně. Andy se snad rozešla s tím Adamem. Nezaslouží si ji. Ok, to nezní moc hezky, ale já pro ni chci to nejlepší. I kdybych se jí měl vzdát.

Hlavně si vylej své srdíčko... Nechceš to napsat na FB? Směje se mi podvědomí. Okey, přestanu si ho tady vylejvat.

Zvedl jsem se z postele s tím, že se najim a udělám hygienu. Což jsem taky udělal.

Kouknul jsem na hodiny.. To jsou 4 odpoledne? To jsem tak dlouho spal? Bože bože...

Tak se vrhnu do dělání videa...

Než jsem to uložil, mrknul jsem se na hodiny. Bylo půl dvanácté večer. To jsem tak dlouho stříhal? Lehl jsem si do postele a pomalu usínal...

Ráno...

Vzbudil mě budík... Ale to jsem vstával optimisticky. Zčásti proto, že se zase uvidím s Andy. Ale ona... Je stále naštvaná...

Vyjel jsem do školy busem. Andy tam nebyla. Když jsem vystoupil na zastávce kousek od školy, zdálky jsem poznal Andy, jak se baví asi s... Clary? Asi jo.

Jakmile mě zpozorovala, usmála se, něco řekla Clary a rozeběhla se ke mě.

"Kájo" usmála se šťastně a silně mě objala.

"Ahoj Andy"

"Kdes byl? Někdo říká, že ses byl zchlastat a zůstal někde, někdo něco tvrdil o Číně a o Japonsku..."
Zeptala se Andy.

"Byl jsem v Japonsku a Číně" odpověděl jsem. "Na mým YT channelu vše bylo"

Nereagovala na to. Stále mě silně tiskla k sobě.

"Počkej, neumačkej mě" zarazil jsem ji "co by tomu řekl Adam?"

Podívala se na mě. "Adam chodí s tou krávou Terezou... A kdyby mě viděl Ráďa? Tak ať. Mě na tom nezáleží."

Jí... Nezáleží na tom, jestli se s ní kluk rozejde nebo ne? A Adam? Ta kráva Tereza... Ne...

Byl jsem docela zmatený, ale to už mě Andy táhla za Clary, u které se objevil Filip.

"Kámo, já se bál, že tě neuvidim" vyčetl mi Filip. "Tohle mi už nikdy laskavě nedělej."

"No jo..." odsekl jsem s úsměvem. On to vzal díkybohu jako srandu.

Líbilo se mi, že se o mě Andy zajímá, ale měla kluka. Nechtěl jsem, aby přestala brát vztahy vážně, ale ona to udělala. Vyčítám si to.

S tou bandou jsme šli do školy, kde se mě všichni ptali, kde jsem byl... Většině řekla Andy, ať mě nechají bejt.

Hodiny... Nuda jsko obvykle, taky co chcete od školy, že ano. Ale Andy se mi začínala víc s víc svěřovat. Jak by řekl jeden kamarád z Prahy: "Doslova tě Friedzonní, kámo" Ne, já nechci být ve freindzoně.

Řekla mi, že se s Radimem pohádali.

"Proč?" zeptal jsem se

"Všechno svaluje na sebe. Mě to fakt štve, ale on si očividně neumí pomoct. Prostě on je ten nejhorší. Taky se furt musím snažit jen já. On že by něco udělal, ne :/"

Co? To je hajzl. Zmocňoval se mě vztek, ale nedával jsem na sobě nic znát.

"Proč vše svaluje na sebe? Je fakt tak - s prominutím- blbej?" procedil jsem skrz zaťate zuby.