Believe me

3.Část

Zazvonilo na konec vyučování a já jsem se hrnula ke skříňkám. Věděla jsem, že za mnou jde David, ale nevím, kam se poděla Lucka. Porozhlédla jsem se po škole a viděla jsem ji v rohu muckat se s Louisem Ternem. Proč mi neřekla, že někoho má ? Otočila jsem se zpátky a předem mnou stál David s tím jeho úsměvem.
,,Tak vyrazíme? " zeptal se mě.
,,Jo, jenom si dám věci do skříňky. " ukázala jsem prstem na skříňku a hned na to jsem se vydala za mým prstem. David mě následoval a jak jsme přišli k mojí skříňce, opřel se o tu vedlejší a přejížděl si mě očima.
,,Co vejráš?" zasmála jsem se a vytáhla jsem batoh že skříňky.
,,No víš, máš tady něco. " ukázal mi prstem na rameno, na kterém bylo smítko. Oklepala jsem smítko a potichu se zasmála.
,,Moc vtipný pane Lamberte." uchechtla jsem se a dál jsem si přendávala věci do batohu.
,,Nerad bych tu vystál důlek. " protočil David nade mnou očima.
,,Vždyť už to mám. " zavřela jsem skříňku a vzala si batoh na rameno.
,,Ouje. " zvolal David a šibalsky se usmál.
,,Pojď prosím tě.. " zasmála jsem se a šla směrem k východu. Po chvilce David zareagoval a šel hned za mnou.
,,No, a kam půjdeme první?" zeptal se mě, když jsme stáli před školou. Já jsem se celou dobu rozmýšlela kam jít.
,,Tak třeba.. Do.. Parku?" vyhrkla jsem najednou.
,,Dobře, veď mě." pokrčil rameny a sladce se usmál.
Protočila jsem nad ním očima a šli jsme do parku.
,,Už jsi měla nějakýho boyfrienda?" zasmál se
,,Ty jsi měl nějakou girlfriendu?" zasmála jsem se taky a dívala se na něho jak se usmívá.
,,No, nemám, ale snad to vyjde, ale já se tě ptal první!" bouchl mě do ramena.
,,No, tak pokud to chceš vědět, tak ne, protože bydlím s babičkou, které cpomáhám a nemám moc na kluky čas." pokrčila jsem rameny a jemně se usmála.
,,Ou, a proč bydlíš s babičkou?" zeptal se mě znova..
,,No, protože moje debilni máma je alkoholička a je jí chlast přednější než já, tak se o mě nestarala." sklopila jsem hlavu a dívala se do země. David se zastavil a mírně mě chytil za bradu. Já jsem se zachvěla a čekala, co se stane.
,,Neboj, zvládneme to." ukazováčkem mi bradu zvedl a podíval se mi hluboko do očí.
,,Zvládneme?" zeptala se ho a neustále jsem se mu dívala do těch jeho krásně hnědých očí.
,,No, jasně, přece tě v tom nenechám." usmál se a obejmul mě.
,,Jistě." usmála jsem se. ,,Děkuju ti." řekla jsem mu do bundy, když jsme stáli v objetí.
,,Nemáš za co." pustil mě a jeho tvář opět ozdobil ten úžasný úsměv.
,,Tak jdeme do to ho parku?" zasmála jsem se.
,,Jasně." řekl David a zapletl naše ruce.
Prober se Nicol.. Tohle je realita, ne sen ..
Cestou jsme procházeli krásně voňavou přírodou, která nás obohacovala nádherným pohledem na zelené stromy, trávu, rozkvetlé kytky a zpívající ptáky. Došli jsme do parku a hledali jsme lavičku, na kterou by jsme si mohli sednout.
,,Tak co třeba sem?" ukázal David prstem na lavičku, která bylo ve stínku a u altánku.
Na to jsem jen přikývla a šli jsme ruku v ruce na naše místo. Byla jsem celkem v šoku, jak se to vyvinulo, ale já ho beru, jako kamaráda.. Jde spíš o to, to tak nechat.. Uprostřed přemýšlení mě vytrhl David s otázkou..
,,Sedneš si už?" zasmál se a podíval se na mě nechápavě.
,,Ehm.." odkašlala jsem si. ,,Promiň, zamyslela jsem se." pousmála jsem se a hned na to jsem se posadila vedle něho. Nemohla jsem si nevšimnout toho, jak na mě neustále kouká.
,,Na co furt čumíš?" rozesmála se a podívala se za sebe, aby nepoznal, že vím, že se dívá na mě.
,,Ty jsi strašně krásná.." polkl a z klepající se hlásky šlo poznat, že je nervózní.
,,Nejsem." mrkla jsem na něho.
,,Jsi." chytl mě za ruku a opět to jeho obvyklé - koukání do očí.
,,Nech toho.. " zvedla jsem se a pomalu jsem šla zpátky cestou, kterou jsme sem přišli.
,,A čeho? zeptal se. ,,Stůj!" zavolal na mě a hned na to se zvedl z lavičky a běžel za mnou. Zastavila jsem se a byla jsem k němu otočená zády.
,,Co se stalo?" chytl mě za rameno, na což jsem já ucukla.
,,Přijde mi divný, že se neznáme ani den a už to vypadá, jako by jsme spolu něco měli.." klesl mi hlas a otočila jsem se na něho.
,,Ale to nezáleží na tom, jak dlouho se známe, mě třeba přijde, že tě znám dlouho.." usmál se..
,,Doprdele, ale to nemůžeme.. Chápeš? Pořádně tě neznám." podívala jsem se na něho a zjistila, že mu zmizel ten úsměv z tváře..
,,Řekneš mi na to něco?" zeptala jsem se s údivem na něho po asi minutě mlčení.
,,Nemám co.." povzdychl si a šel směrem domů, což byl opačný směr, než když jdu já.. Zkousla jsem si ret a uvědomila jsem si, že jsem to nejspíš posrala.. Celou dobu jsem se dívala na to, jak mizí v dálce.. Když zašel za roh, otočila jsem se a šla jsem domů.. Vyšla jsem z parku a procházela jsem okolo rozkvetlé zahrady paní Johnové.
,,Ahoj Nicol." povzdvyhla ruku a usmála se na mě.
,,Dobrý den paní Johnová!" úsměv jsem opětovala a mířila si to domů,
,,Pozdravuj babičku! " ozvalo se ještě za mnou.
,,Budu paní Johnová!" otočila jsem se a zamávala jsem ji.
Došla jsem před náš dům a z kapsy jsem vytahovala klíče. Strčila jsem je do zámku a pomalu odemkla. Otevřela jsem dveře a hned jsem je zase opatrně zavřela. Slyšela jsem, jak babička umývá nádobí.
,,Ahoj babi!" pověsila jsem klíče na věšák a vyzula jsem si boty. Hodila jsem batoh do rohu předsíně a šla jsem do kuchyně za babičkou.
,,Ahoj. Jak bylo?" zeptala se mě.
,,Jo, celkem fajn, ale jdu si lehnout, jsem unavená. Dobrou!" usmála jsem se a vydala se do pokoje.
V pokoji jsem se převlékla do trika a kraťasů, lehla jsem si do postele a přikryla jsem se peřinou. Jenže jsem stále myslela na Davida..
,,Kurva.. Nemůžu ho mít ráda. Mm" zašeptala jsem si pro sebe z důvodu toho, že jsem to prostě posrala..
Po chvilce jsem usla.

*Další část, ani není moc dlouhá, ale snad se vám líbila.
Ahojte :)