V sídle šílence

Část 1

 Luka

Viktor

 Ten večer jsem měl zrovna směnu své nové brigády v strýčkově baru. Nemám to tu rád. Je to tady samý úchyl a ti se na mě z neznámého důvodu stále lepí. Nicméně jsem peníze potřeboval. To víte, nájem si student jen tak sám nezaplatí. Bydlím na privátě s dalšími lidmi, které opravdu nemusím. Nasadil jsem si tedy číšnický obleček a jal se roznášet objednávky. Štípance a plácání po zadku, při čemž jsem vždy vše málem vyklopil, mě doprovázelo až ke stolu nově příchozího. "Co si dáte?" řekl jsem hraně mile a sledoval fešáka přede mnou. To nutkání, sednout si mu na klín, bylo silné a přišlo odnikud, když jsem mu tak hleděl do jeho světlých očí. Udělal jsem to tedy, což se mi stalo osudným. 

 Probudil jsem se kolem desáté večerní hodiny. Posadil jsem se a hned ucítil opravdu odporný pach hnijícího masa. Ohlédl jsem se, vedle mě v posteli leželo pomalu se rozkládající tělo mé poslední hračky. Pravda, že jsem opravdu pochyboval, že by tohle přežil. Také mě po tom měsíci hodně nudil. Skoro už ani nekřičel. Oblékl jsem si saténový župan a luskl na mé dna komorníky. Poloupíři závislí na mnou vyrobené droze, udělali vše co jsem chtěl. Plnili mé rozkazy a na rozdíl ode mě, mohli na slunce.... Rozkázal jsem aby se zbavili těla a vše uklidili. Mezitím jsem si dal koupel a oblékl se. Černé kalhoty a nova bílá košile. Praní nemělo smysl...z bílé krev jenom tak nepustí. I z mých vlasů to bývá problém.Odešel jsem si hledat novou hračku. Vlezl jsem do prvního baru a rozhlédl se, ten malý číšník se mi opravdu líbil. Hypnózu ovládám opravdu dobře a on se mi tak rád podíval do oči. Ani jsem nemusel nic říct a seděl mi na klíně. "Whisky s ledem....a možná i něco rozkošného" poňoukal jsem ho tlumeným, sametově hlubším hlasem. 

 "Takže Whisky s ledem. Dobře, hned to bude." Vstal jsem a šel pro objednávku. To druhé, co řekl jsem vypustil. Už jen to, že jsem si mu, ani nevím proč, sedl na klín, bylo divné. Pak mě ale napadlo, co rozkošného bych mu mohl dát. Do whisky jsem mu dal růžový koktejlový deštníček a nakreslil mu na účtenku něco, co vzdáleně připomínalo kočku. Donesl jsem mu to a usmál se. "Whisky s ledem.... a něco rozkošného." řekl jsem drze a chystal se odejít k dalšímu stolu, pro další stereotypní objednávky. 

  Zlobivý...to mě lákalo ještě víc. Chtěl jsem ho zlomit, slyšet brečet a zmítat se v marném boji proti mé síle. Chytil jsem ho za ruku a škubnutím ho dostal jen pár centimetrů od mé tváře. Mírně jsem mu drtil zápěstí, ale ne bolestivě, jen tolik, aby mi neutekl. "Mohl bych tě toho hodně naučit....ale proč, takové dítě" pustil jsem ho najednou a svůj pohled zaměřil na někoho jiného. Ne, že by mě už nezajímal, ale věděl jsem, jak moc se bude snažit vymanit se ze slova dítě. V klidu jsem upil whisky a rozhlížel se po nějakém záložním plánu. 

  "Já nepotřebuju učit nic. Hlavně ne od dědka, jako si ty." Ušklíbl jsem se pobaveně. Takových blbců, jako je on, potkávám denně spousty. Nemám zájem o to jejich "učení". "Raději než tvé lekce, budu nadosmrti panic." řekl jsem a odešel od stolu. Nemá cenu se hádat. Já totiž hádky povětšinou vyhraju. A když ne, tak bych musel mít hodně zdatného soka, což se zatím nikdy nestalo. 

  Začal jsem se tomu a hlavně jemu smát. Přišlo mi to neuvěřitelně vtipné, hlavně ta jeho tvrdohlavost. Ale jeho vůle nebyla až tak silná, jak si myslel, když jsem ho mohl zhypnotizovat. Ale napadlo mě něco mnohem zákeřnějšího. Zhypnotizoval jsem všechny, krom něho. Útoky na jeho osobu jsem stupňoval a velice mě to bavilo. Dokonce jsem se neubránil smíchu. Byl to pohled k nezaplacení. Mohl bych si tak hrát celou noc...došlo mi ale pití, a tak jsem na něj jenom mávnul.