Strnula jsem.
Doslova jsem neměla slov. Oči mi stouply v sloup a já jen stála uprostřed tiché místnosti. Chtělo se mi brečet. Ale nemohla jsem. Necítila jsem žádnou lítost. Žádný smutek. A to mi zžíralo srdce nejvíc.
Rarity se na mě podívala zlověstnou tváří, v očích ji zuřel jak hněv, tak i smutek
"Ale ty...ty..ty jsi ji mohla zachránit!" z Rarity vycházel strach.
Rarity
Twilight tam jen tak stála. Žádná reakce. Chtěla jsem jí skočit po krku. Copak se nerozbrečí? To jí snad není líto že mi umřela malá sestra?! To nemůže vyjádřit žádný pocit viny?!
"Copak Twilight? To se bojíš se mnou soucitět? Nad smrtí jiného poníka?! Vždyť ona byla jen hříbě!"
Hněv mě úplně vysušil. Vydala jsem ze sebe těžký kašel. Záchvat smutku mě celou pohltil.
Nemohla jsem to vydržet. Twilight tam pořád jen zírala do temna. Chytla jsem nejbližší objekt, což v mém případě byl kousek krystalu, a vrhla ho plnou silou na Twilight. Krystal se bolestivě zaryl Twilight do břicha. Krev pomalu začala stékat dolů po blištivém krystalu, jako na vražedné zbrani.
Až pak jsem si uvědomila, jak daleko jsem zašla.
Twilight
Ucítila jsem pálivou bolest. Něco se mi zabodlo do břicha, strhlo mě na zem. Ostatní byli vystrašení, srdce jim bušila jak to šlo.
'T-t.twilight?" Applejack se ke mně rozběhla, podpírajcí mě zezádu.
Bolest se mi roztékala v celém těle. Nechtěla jsem se tam podívat, ale i tak jsem to udělala.
Z břicha mi trčel ostrý kus krystalu. Krev po něm stékala dolů, zanechávající mě osláblou, vyčerpanou. Nemohla jsem si nevšimnout, že ten samý kus krystalu, ležel před chvílí vedle Rarity.
"Twi.. promiň, promiň to jsem nechtěla!" Rarity byla strnulá. Dívala se na mě ještě z polohy připomínajcí hod. Bylo mi jasné, že to byla ona.
"Sklapni Rarity! Právě jsi tu vážně zranila Twilight!" protestovala Applejack.
"Já..já.... Ona mi nechala zemřít vlastní sestru! Jak by jsi se cítila ty kdyby se koukala jak ti pomalu umírá Applebloom?!"
Tyto slova Applejack zarazily. Zadívala se na Rarity naštvaným pohledem, připravená na ní vyštěknout a zaútočit, ale rychle odvrátila pohled k mé krvácejcí ráně. I Pinkie ke mně přiběhla, podpírajcí mě jako Applejack z druhé strany. "Rainbow?! Rychle, vlevo hnedka za dveřmi v kuchyni je lékarnička. Prosím, přines ji!" Pinkie Pie byla celá vytřepaná, neměla ráda pohled na krev.
"Rarity! Alespoň odčiň co jsi zavinila! Pojď nám pomoc!" sykla naštvaně Applejack.
Ale Rarity tam jen stála. Stejně jako před chvílí já. Její nenávist ji nedovolovala mi pomoci
"Holky.. já.."
Štípla mě do břicha ukrutná bolest. Applejack pomalu vyndavala krystal.
"Takže Rainbow, jakmile ji ho vytáhnu, budeme ji muset rychle zavázat a odnést ji do Ponyvillské nemocnice." zneklidnila Applejack.
Všimla jsem si jak mi už z těla vytékal hnis. Připadalo mi to jako kdyby ze mě vytahovali orgány. Pálilo to jako svině.
Krystal byl konečně venku. Rána už tolik nekrvácela, ale krev stále tekla. Rainbow a Applejack mi rychle zavázaly břicho a Rainbow si mě opatrně hodila na záda.
"..Twilight... omlouvám se..."
ČTEŠ
Zapovězení
Horror(Ignorujte mojí neskušenost na záčatku, pak tu bude lepší) Ach, Nightmare Night. Svátek duchů, nemrtvých. A co ta historka o Nightmare Moon? Jak děsila děti tisíc let zpátky? Jak jsme museli odevzdávat sladkosti jen aby nás nezabila? To už je zapome...
