Prolog

18 3 0
                                    


Usmíval se. Usmíval se jako nikdy předtím. Ať se stalo cokoliv, ať se dělo cokoliv, ať se mělo stát cokoliv, nepřestal. Nepřestával se smát. Už neměl kvůli čemu být smutný. Všechno zlé skončilo. Vše co jej trápilo bylo u konce a nyní nastal čas... žít. Nic víc... bylo to naprosto jednoduché

"Bože! To je krása," vzdychl a rozvalil se na pláži, přičemž v rukou sevřel jemňoučký písek, který byl všude kolem něj. Zavřel oči a nadechl se toho čerstvého vzduchu, jenž tak dlouho postrádal. Zaposlouchal se do šumění moře, někdy dokonce zaslechnl ptáky... Spokojeně vydechnl a úsměv na tváři se mu ještě více rozšířil. Věděl, že tu nebyl na dovolené, že tohle nemělo už nikdy skončit. O to víc jej to těšilo. Mohl si konečně odpočinout a co víc, užít si to. Ostatně... si to zasloužil.

Tick TackKde žijí příběhy. Začni objevovat