Tick Tack

Kapitola čtvrtá

Trvalo několik desítek minut než se Leeteuk dostal do nemocnice. Raději se kousal do jazyka, aby sprostě nenadával na řidiče. Zácpa. Nestalo se snad nikdy, aby nebyly přecpané ulice. Auto musel nechat asi tak dva kilometry od špitálu, protože už vážně nechtěl čekat. Ani nevěděl, jestli bylo Siwonovi lépe nebo hůř. To mu nikdo nenapsal.

Vyjel výtahem do patra, kde byl hospitalizovaný Siwon. Nikde nikdo. Už chtěl vejít do pokoje, když zahlédl lékaře. Udělal sotva pár kroků k němu a muž v bílém plášti jen zavrtěl krátce hlavou a pak kývl směrem k pokoji. Leeteukovi se sevřelo hrdlo nepříjemným pocitem. Chytl kliku, zhluboka se nadechl a vešel dovnitř.

S překvapeným výrazem ve tváři sledoval dění před sebou. EunHae opatrně přidržovali Siwona v sedě a Ryeowook mu upravoval polštář, aby se mu lépe a pohodlněji sedělo.

"Siwone..." vydechl Teuk. Oslovený mladík zvedl unavený pohled ke staršímu. Nepatrně pozvedl koutky úst v lehkém úsměvu.

"Už se můžeš opřít, Wone," řekl tiše Ryeowook a odtáhl se. Teuk se zatajeným dechem pozoroval, jak jej ti dva pomalu položili zpátky. Neunikl mu bolestný stín, jenž se mihl v Siwono očích.

Tiše si povzdychl a přešel k posteli. Chytl jemně jeho ruku a ještě jemněji ji stiskl. Podíval se mu do očí a povzbudivě se usmál. "Budeš v pořádku, uvidíš..."

Na to mu mladší nijak neodpověděl, natočil hlavu na stranu a přivřel oči. Věděl, jak na tom byl, řekl mu to lékař a i sám to tak nějak tušil.

Donghae Leeteukovi nepatrným zakroucením hlavy naznačil, že by nebylo moc vhodné o tom mluvit. Eunhyuk se posadil na jednu ze židlí a Haeho si stáhl na klín. Objal ho kolem pasu a hlavu si opřel o rameno mladšího chlapce.

"Jsem unavený," řekl zesláblým hlasem a všichni tak pochopili, že by asi měli odejít. Pouze Ryeowook zůstal, aby jej hlídal, kdyby něco.

***

"Leeteuku," povzdychl si Eunhyuk a položil jejich lídrovi ruku na rameno. "Měl by sis raději sednout," řekl s bolestným tónem.

"Vy už víte výsledky, že?" nebyla to ani otázka, spíše konstatování a oba mladší chlapci přikývli. Raději je poslechl a posadil se. "Poslouchám..."

"Odcházejí mu játra, Teukie. Na transplantaci prý nemá právo. Že by to bylo zbytečné, že jeho tělo to stejně nepřijme. Že už je prý pozdě..." oznámil mu plačtivě Donghae a Eunhyuk jej pevněji obejmul. "Hlavně neplač. Víš, co nám řekl Siwon..." šeptnul Hyuk a líbnul jej do vlasů. Sám ale neměl daleko k pláči.

Leeteuk se nezmohl na jediné slovo. Nemohl zpracovat informace, jež mu podal jeho mladší kolega. Nemohl si připustit, že ta slova, která Hae vypustil z úst byla pravda. Sevřel ruce v pěst. Takhle to nemohl nechat! Prostě ne! Že neměl právo? Že už bylo pozdě? NIKDY NEBYLO POZDĚ! Prudce se postavil a pevně rozhodnut se rozešel za doktorem.

"Teuku?" ozvalo se za ním nechápavě.

"Jdu za doktorem, vy se vraťte do pokoje a vezměte Ryeowooka domů. Musíte se všichni prospat."

Ani jeden nebyl schopný odmlouvat. Pravda byla, že nespali už několik hodin a únava se dostavovala. Káva nebo energetický nápoj už nijak nepomáhal.

"Dojdu pro Ryeowooka, ty si tu sedni, ano?" zamumlal Hyuk Haemu do vlásků a přesunul se s ním k malým křesílkům. Než odešel, Hae mu ještě stiskl ruku.

"Že to Teuk nějak zařídí?" šeptl nadějně. Starší se smutně usmál.

"Modleme se, že ano."