Roadtrip with him

Kapitola 3

Miluju dny, kdy mě ráno nebudí „satanova malá ječící krabička", totiž budík. Byla sobota ráno a přesto, že jsem byla včera na mol, jsem se dneska cítila odpočatá a plná energie. Chvíli jsem tak ležela a přemýšlela. Za necelý měsíc mám devatenáctý narozeniny a už přesně vím, co bych si opravdu přála. Jen to sdělit mamce, z čehož jsem celkem na nervy. Ještě chvíli jsem nad tím přemýšlela a potom šla udělat ranní hygienu. Seběhla jsem schody a máma seděla v kuchyni u stolu. Teď je ta pravá chvíle, jí to říct.

Tak jo, to zvládnu, povzbuzovala jsem se. „Mami?" Odtrhla se od časopisu. „No ahoj. Co potřebuješ? Noo, napadlo mě, co bych chtěla k narozeninám. Víš, že mi to vždycky dlouho trvá. Tak povídej. No napadlo mě, že když mám to auto, tak bych si chtěla udělat výlet po USA. Přeci jen jsou za chvíli prázdniny a já nemám žádný plány a nechci propagovat nic nedělání celý dva měsíce, jako minulý rok." Chvíli bylo ticho, které naštěstí máma přerušila slovy. „Dobře, už jsi plnoletá, ale budeš na sebe dávat pozor. Děkuju moc mami." Objala jsem jí. „Ale mám jednu podmínku." Tázavě jsem se na ní podívala. „A to je?" Zeptala jsem se. „Sama nepojedeš, a pokud ti to mám doopravdy dovolit, tak ti najdu parťáka já. A kdo to bude?" Netrpělivě jsem vyčkávala, až bude pokračovat. „Tuhle jsme se bavili s Jessicou Smithovou, že její syn má v plánu taky někam vyrazit, až se tady teda ubytuje a všechno si zařídí. Tak mě napadlo, že by si mohla jet s ním." Vykulila jsem na ní oči. „Cože?!" Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. „To jako s Owenem?" Pořád jsem tajně doufala, že to je vtip. „Ale jistě, vždyť je to takový milý kluk, jdu se s ním ihned domluvit." Na to odešla.

No tak to je fakt skvělý, Owen je asi tak ten poslední člověk, s kterým bych chtěla trávit čas. Bohužel, už je všechno domluvené. Moje matka dokáže být někdy hodně rychlá.

***

„Taby, jdi otevřít!" Křičela na mě máma z koupelny. Zvedla jsem z postele a šla otevřít dveře. Kdybych jen tak věděla, kdo stojí za dveřmi, ani bych nevytáhla paty z pokoje.

„Čau Taby." Hodil na mě spiklenecký pohled Owen. „No, nazdar." Falešně jsem se na něj usmála. Tohle budou nejhorší prázdniny vůbec. „Co tu děláš?" Zeptala jsem se ho možná až moc drzým tónem. „Nesu spacák a nějaké vybavení na cestu, přece jenom jedeme za dva týdny." Odpověděl mi klidným hlasem, jako kdyby se ho moje věta vůbec nedotkla. „Super, tak pojď dál." Poodstoupila jsem o kousek dál, aby mohl projít, ale s dostatečným odstupem ode mě. „Pojď za mnou." Sešli jsme schody do garáže a já jsem rozsvítila. „Polož to tady." Ukázala jsem na místo vedle svého staršího kabrioletu. „Udělal, co jsem řekla a poté se narovnal. Odvrátila jsem od něj oči a poděkovala jsem. Šla jsem ho vyprovodit, než jsem ale stihla zavřít dveře, tak se mě zeptal. „Už máš naplánovanou cestu?" Položil mi otázku, na kterou jsem zatím neměla žádnou odpověď. „No vlastně jsem myslela, že to bude spontánní výlet a místo, kam pojedeme, budeme hledat cestou." Řekla jsem popravdě. „Oukej, ty si tady šéf." S touhle větou zmizel za svými dveřmi.