Roadtrip with him

Kapitola 5

Ráno jsem se probudila na poněkud tvrdším povrchu. Byla to Owenova hruď a jeho paže, která mě objímala. Má doopravdy velké svaly, to se musí uznat. Jelikož spal, tak jsem se rozhodla tuhle situaci ignorovat. Opatrně jsem jeho ruku sundala z mého těla a potichu se vytratila z postele. Zamířila jsem do koupelny a vyčistila si zuby. Převlíkla jsem z pyžama do normálního oblečení a šla na snídani. Bylo stejně před devátou. Owen přišel asi deset minut po mně.

Po snídani jsme si sbalili věci a vyrazili zpátky na cestu. „Tak kam teď? No už jsme jen kousek od hranic, takže jedeme do USA." Odpověděla jsem a věnovala mu menší úsměv.

Abych to upřesnila, proč jedeme k hranicím, tak protože jsme z Kanady. Bydlíme ve městě Calgary. A ještě jedna věc, narozeniny jsem oslavila dva dny předtím, než jsme odjeli. A to by nebyl Owen, aby mi nepřichystal překvapení. No rozhodně to nebylo nic, o co jsem dvakrát stála. Já ho na svojí oslavu nepozvala, to moje máma. Ta „oslava" vlastně bylo jen to, že přišla Sarah s Chloe a zalezli jsme si ke mně do pokoje a sledovali filmy. Pak tam přišel Owen. Ano, do mýho pokoje přišel kluk a zrovna Owen. Byla jsem vzteky bez sebe, ani na moje narozeniny mě nemohl nechat na pokoji. Přinesl mi kytku a asi si myslel, že ho za to budu zbožňovat. Nacpal se k nám na postel a hodlal se dívat s námi. Asi po dvaceti minutách jsem vytáhla Sarah z mého pokoje a domluvila jsem se s ní, že vypojíme pojistky a tím pádem vypneme počítač, který byl napájeny ze sítě. Doopravdy se nám to povedlo. Owen teda po půl hodině hledání příčiny odešel. Svý mámě jsem to v plánu vyčítat neměla. Myslím to, že ho sem pozvala. Stejně bychom se jen pohádali.

***

„Tak Owene, vystřídáme se? Už řídím přes tři hodiny a fakt bych si ráda stoupla, protože už necítím nohy. Oukej, zastav támhle u benzíny. Vyměníme se." Zastavila jsem u nejbližší benzínky a konečně zaparkovala. Owen obešel auto a vyndal si batoh z kufru. Já jsem otevřela dveře a zvedla se. Moje nohy nespolupracovaly a já hodila držku.

„Auu." Dopadla jsem tvrdě na koleno a ruku, snažila jsem se zamaskovat ten držkopád. Zvednula jsem se a opřela se o auto. Z kolena a z lokte mi tekla krev. Když to Owen uviděl, tak sebou škubl a otočil se na mě. Jak uviděl krev, ihned odvrátil zrak na opačnou stranu a začal hlasitě dýchat. „To mi jako nepomůžeš?" Zeptala jsem se ho a dokulhala jsem ke kufru. Někde v tašce jsem měla náplast. „Tak co, to jako nic? Už jsem začínala být fakt naštvaná. „Do prdele Owene, můžeš mi prosím pomoct najít tu náplast?!" „Zdravou" rukou jsem štrachala v tašce a snažila se najít lékárničku. Owen stál asi pět metrů ode mě a pořád dýchal hlasitě. Konečně jsem našla náplast. Zubama jsem odtrhla obal a odlepila papírky. Vzala jsem kysličník a nakapala ho na ránu. Děsně to pálilo. A tak jsem zasyčela. Owen se konečně otočil a došel ke mně. „Dík za pomoc," zavrčela jsem. Jen odvrátil oči v sloup. Nalepila jsem náplast jak na koleno, tak loket a zbytek jsem uklidila zpátky do tašky.