Love Forever [DOKONČENO]

Nicholas

Jeniffer

Probudila jsem se a zjistila jsem, že jsem doma. Pamatuju si jak jsem byla na vyhlídce a pak nic. Asi jsem tam usla a někdo mě musel najít a odvézt sem. Měla jsem spihlé vlasy, které si mi lepily na obličej a byla jsem převlečená. Kdo se o mě tak postaral. Nejspíš brácha s Ryanem jelikož ty nemaj potřebu mě očumovat a o Justinovi ani nemluvím. Jsem si jistá, že skákal do stropu když jsem nebyla k nalezení. Nevím jak to má s Jasonem, ale doufám že to nebude hrozné. A pokud nebude mít Maggie problém s tím aby vídal svého syna tak já s tím problém taky mít nebudu. Vstala jsem z postele a vydala se rovnou do koupelny. Raději jsem na sebe do zrcadla ani nekoukla a vlezla do sprchy. Když jsem na sebe pustila kapičky teplé vody celé moje tělo se uvolnilo. Umyla jsem si vlasy a vydrhla celé tělo.

Vylezla js ze sprchy. Kolem těla si dala osušku a vlasy jsem si vydrbala ručníkem. Konečně jsem se na sebe podívala. Vypadala jsem zase jako já až na ty dvě jizvy na obličeji. Kam se poděla ta holka, která jsem byla ještě před pěti lety? Kam se poděla moje krásná tvář? Kam se poděla moje krásná postava? Jo po Jasonovi už jsem nikdy nezískala zpátky svojí figuru. Oblékla jsem si spodní prádlo a zadívala se na tetování, které mám pod levým ňadrem.

Never say Never
and
Never say Forever

Ani nevím proč jsem si to nechala vytetovat. Možná z vlastní zkušenosti? Řekla jsem si, že s Justine nikdy nebudu a byla jsem. Řekla jsem že budu s Justinem navždy a nebudu. Možná to je ten hlavní důvod. Pokrputila jsem hlavou a natáhla na sebe kraťase a tílko. Nikdo o tom tetování neví. Ren by se zbláznil. Nenávidí tetování. Ještě mokré vlasy jsem si stáhla do drdolu a na jizvy dala malinkou vrstvu make-upu. Vydala jsem se dolu za ostatníma.

Ryan s Emily si hráli s Jasonem a Ren nejspíš vařil, protože z kuchyně se linula krásná vůně. Nakoukla jsem do kuchyně a měla jsem pravdu. Pohyboval se po kuchyni jako by tam pracoval celý život. "Rene?" On se na mě otočil. "Kdo mě našel? Ty?" On jen zavrtěl hlavou. "Ne. Našel tě Justin, vzal tě do nemocnice a pak sem." Páni. "Justin?" Ujišťovala jsem se. "Jo Justin." Páni to je překvapující. "Asi bych mu měla poděkovat." Řekla jsem. "Jo to asi měla. A s Jasonem mu to moc sluší." Usmála jsem se při představě nich dvou jak si spolu hrajou. "Můžu si půjčit auto?" On nadzvedl obočí. "Přivezl ti i auto." A hodil po mě klíčky. Tak tohle mě rozhodně dostalo. "Dobře." Usmála jsem se a vyšla z domu.

Stála jsem před jeho domem a přemýšlela jestli to mám vážně udělat. Nechci se jim tak pléct. Je totiž dost možné, že mě Maggie nesnáší. Povzdechla jsem si a vystoupila z auta. Vydala jsem se ke vchodovým dveřím a zazvonila. Asi po pěti minutách mi přišel otevřít Justin. Zdá se mi to nebo je na mol? Doufám, že jen zdá. "Co chceš?" Vyprskl na mě a mě zasáhl zápach alkoholu až se mi z toho zvedl žaludek a já měla co dělat abych mu nevrhla šavli na nohy. "Tak co doprdele chceš?!" Co se s ním stalo? "P-poděkovat t-ti." Zakoktala jsem. "Nedělal jsem to kvůli tobě, ale kvůli Jasonovi." Au tohle zabolelo. "Ale i tak děkuju." On se opřel rukou a trám dveří a dýchal na mě z blízka. "Nenávidím tě. Všechno vždycky jen zničíš. Možná ani Jason není můj. Co myslíš? Kolik jsi měla za těch pět let chlapů ty děvko?" Už jsem to nevydržela a dala mu facku. Jeho hlava se otočila do strany. V jeho obličeji bylo vidět jak zuří. Přiznávám, že se ho teď nehorázně bojím. Stála jsem a najednou jsem ležela na zemi. Cítila jsem jak mi krev teče z nosu. Všimla jsem si jeho pěsti od krvé. MÉ KRVE! On mě udeřil? On mi vážně dal pěstí? Co se stalo se starým Justinem. "Niff já..." chtěl mi pomoct ze země, ale já jeho ruce odstrčila. "Nechtěl jsem Niff." V jeho očích jsem viděla slzy. "Pojď ošetřím ti to." Chytl mě za ruku, ale vytrhla jsem mu ji. "Nesahej na mě ty kreténe! Už nikdy! Jsi jako můj otec!" Rozbrečela jsem se a utekla pryč od něj. Nebudu opakovat stejnou chybu. Už nepojedu naštvaná a ubrečená autem. Mohla bych dapadnout mnohem hůř než minule.

Běžela jsem ulicí, ale narazila do někoho a spadla na zem. "Ježiši moc se ti omlouvám. Nestalo se ti nic?" Zeptal se mě mužský hlas a pomohl mi vstát. "Ne ne jsem v pořádku." Řekla jsem a konečně se na něj podívala. Byl to vysoký černovlasý kluk a pod těsným tílkem se mu rýsovali svaly. "Neviděl jsem tě. Mrzí mě to." Usmál se na mě. "To ke v pořádku nic se nestalo." Úsměv jsem mu opětovala a ometla si rukou zadek od prachu. "Mohl bych tě jako bolestné pozvat na kávu?" S úsměvem jsem nabídku přijala. "Jo a jmenuju se Nicholas." Podal mi ruku, kterou jsem přijala. "Jeniffer."

Tak jsem stihla ještě jednu. Názor? Snad se líbí

Love you
-Denny