Love Forever [DOKONČENO]

Rodiče

Zlatíčko ráda bych tě někdy viděla.
Vím udělala jsem spoustu chyb, ale chtěla bych se napravit.
Zaleží mi na tobě a chci tu být pro tebe.
-Máma

Na tu smsku koukám už od rána. Jsem z ní hrozně rozhozená. Kde sakra vzala moje číslo? A co po mě chce? Moc dobře ví jak ji nenávidím. Nikdy ji nebudu schopná odpustit. Justin je s Jasonem už venku dlouho a já o ně mám strach. Musím to říct Justinovi. Vím že jsem k němu dneska ráno nechovala moc hezky akorát jsem nevěděla co mám dělat. Povzdechla jsem si a vstala z postele. Byla jsem v ní zalezlá celý den. Slyšela jsem bouchnout dveře a oddychla si, že jsem konečně doma. Jason okolo mě proběhl a ani mě nepozdravil. "Děje se něco lásko?" Zeptal se mě Justin a já mu ukázala zprávu v telefonu. "Tohle tě tak moc trápí?" Přikývla jsem a on mě objal. "Proto jsi senchovala tak divně?" Znovu jsem přikývla. "Bude to v pořádku neboj. Nebudu tě odsuzovat když ji budeš ignorovat, ale možná by jsi to měla říct Emily a Renovi. Měli by vědět, že se ti ozvala vaše matka." Objetí jsem mu konečně opětovala a rozbrečela se. "Nevím co po mě a to mě děsí. Nevím čeho je schopná." Justin mě utěšoval. "Neboj to bude dobré. Až s ní budeš chtít jít na schůzku půjdu s tebou aby ti náhodou něco neudělala dobře?" Souhlasila jsem s tím a byla ráda, že je mi oporou. "Omlouvám se jak jsem se ráno chovala. Jen jsem byla rozhozená." Pohladil mě po tváři. "V pořádku lásko. Chápu to, jen jsem se bál že jsem něco provedl." Zavrtěla jsem hlavou. "Ty ne. Matka. Když se tenkrát objevila v nemocnici zarazila jsem se. Nevěděla jsem co chce. Vyhodila jsem ji a pak už se nevrátila. Jenže teď je zase tady a já vůbec netuším co mám dělat." Z mluvení mě vytrhlo zvonění telefonu.

"Smithová prosím." Promluvila jsem.

"Dobrý den tady vězeňská policie, musíme vám oznámit, že váš otec před hodinou zemřel." Ta slova mě vůbec nezasáhla. Bylo mi to jedno.

"Dobře děkuji za sdělení. Na shledanou." Típla jsem mobil a hodila ho otevřenými dveřmi na postel. "Kdo to byl?" Zeptal se mě Justin. "Policie. Otec zemřel." Řekla jsem chladně. "To nebudeš ani brečet?" Zeptal se. "Kvůli takovýmu monstru? V žádným případě. Měli jsme štěstí, že jsme všichni tři přežili jeho útoky." Zvýšila jsem lehce hlas. "Ale je to tvůj otec!" Zavrtěla jsem hlavou. "Ty chceš abych brečela kvůli smrti někoho komu jsme byli úplně ukradený? Byla jsem jeho hračka Justine a Emily možná taky. Ren mě celkem štěstí. Byl kluk takže ho JEN mlátil!" Zakřičela jsem po něm. "Co ti dělal Jeniffer?" Sklouzla jsem na zem a kolena si přitáhla k sobě. "Co ti udělal?" Povzdechla jsem si. "Pamatuješ jak jsi se mě před prvním sexem ptal jestli jsem panna?" Přikývl. "Řekla jsem ti že jsem, ale lhala jsem. Věděla jsem, že když ti řeknu, že nejsem budeš se ptát kdo to byl. Já to, ale nemohla říct. Až moc jsem se ho bála. Věděla jsem, že kdyby jsi věděl pravdu pustil by jsi se do něj. Neměl by jsi šanci. On boxoval a posiloval a lehce by tě přemohl. Chránila jsem tě Justine i když to možná tak nevypadá." Řekla jsem. "O-on t-tě....pane bože." Nedokázala ze sebe vydat jedinou větu. Chytl mě kolem ramen a objal mě.

Názor? Snad se líbí

Love you
-Lucy (od teď se budu podepisovat Lucy, jelikož mám i jiné jméno takže... Snad chápete)